komorní...
komorní...
Anotace: ...
a já se smočil v nehybně světelné pěně kopců
ve spojení okrajů země a slunce
stejně jako vydechnutí zvolání výkřik
civěl jsem na pařez a uvědomil si
že letokruhy jsou vlastně zčeřené vlny
po dopadu semínek
někdy společnou řeč nenajdete
ale alespoň máte nad sebou společnou oblohu
občas mívám pocit
že vidím fatu morgánu
i když nevím
k jaké iluzi mě takový přelud vede
mám míň Achillových pat než stonožka
ale pořád je jich dost
třeba tu o věčné síle a zdraví
nebo že lidé jsou v zásadě dobří
uspávání písničkami
že za dveřmi nejsou vlci
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
nesnáším mléko a tak si budu představovat déšť... je hezký se vracet ke známému.... a někdy je fajn objevovat to neznámé, tedy když to tam nevrčí... jen prší
tyhle chvíle deště mám ráda, noc, déšť... klid, ticho, jen hudba, tichá hudba... sedět rozcuchaná v noční košili... nemusím vstávat, nemusím nikam... přemýšlím o vlcích... o lidských vlcích, vím, že jsou, vím, že ne za dveřmi, ale vím, že jsou... bohužel? bohudík?
jen vím, že ti zranění nejvíc vrčí a ti, co milují býti zranění, vrčí nejvíc... už nebojuju, není kam, jak ani proč.... směju se a čekám, až to přejde...
01.07.2024 00:45:51 | zelená víla
Momentálně prý byli viděni v Jedlí,
už se to blíží, jenže...co přesně nikdo nechce prozradit...:)
22.04.2024 12:42:36 | Dreamy
...každá přednost může být slabinou, když na to přijde...a naopak...;-)to je ironie života...
15.04.2024 17:50:50 | Marten
Ty Achillovky jsou v tvém podání zajímavé...pro mě, teda...z čeho ty jsi udělal slabinu, mně by se děsně chtělo vidět jako přednost:-)**
15.04.2024 15:53:44 | cappuccinogirl