paměti...

co třeba změnit způsob
jak vaše oči vnímají svět?
půjdete do toho?
necháte si ho
nebo ho zahodíte?

víte znám vás
sleduji celý váš nádherný život
jsem ze starobylého
propojen zapletenými
vzdoruji úderům blesků
i lepku šarlatové chuti
svou písní vůně
varuji
před suchem
a vysílám
vzkazy sítí
houbovou mřížkou

potím se jako vy
ječím když mám žízeň
krvácím když mě někdo řízne
a
pamatuji si

slova

nesená
praskajícími kořeny
pulzováním vláken
čas nespoutává

vy o tom nevíte
protože dokud nejste obdarováni
neposloucháte
vaše přenádherné oči
máte sklopené

víte kolik je mi let?
víte že když ke mně přitisknete
své lasturové ucho
můžete se ke mně přidat?
víte že v jedné hrsti hlíny je víc životů
než kolik je na planetě lidí?

možná to pořád nevidíte
ale za životem si stůjte
očekávání je třeba shodit
jako zimní listí

teď jste si všimli
vidíte zjizvení na mém kmeni
vidíte mech
mého smaragdového přítele
až se jednou zřítím a rozpadnu
nakrmím hladová půdní ústa
a moje děti
budou upínat zrak ke slunci

ten kdo vybírá také vrací