průvanům...

byl jsem se projít
ponořen v úvahách
o větrných proudech
a zkoumal různé varianty
částic vzduchu
kdy a kde se ocitnou
v daném okamžiku
když mě zachytil poryv
jako zvíře co zavětří
pak mě cosi uchopilo
a přiválo k ní

zamrkala očima
jako když uzrají kvítka
a rozčepýří se pylem
oblažená větrem

pak se jen tak zlehka
o mě otřela
slastí
ale promluvila
o něčem jiném

mám ráda když věci mluví
v každé jejich části jsou písmena
mám pocit že si s nimi povídám

s neživými předměty?

ano

to je geniální
copak je tohle?

větev ve váze

jak jste na to přišla?

dávám jí prostor
stejně jako větru

no já nevím milá Anemos
znám větve na stromech

příteli není vám zima
v mém stínu
jaké to je nemít svit ve tváři
co vás vede k tomu
že jste ochoten
nechat mě zářit
a přitom být
pořád o krok pozadu

víte jak je to s vřídly?

myslím že znám pravdu
jste vším co bych chtěla být
ten pod mými křídly