dušná...

stěží jsem doběhl
ke skále s mechem
na kterou se snášelo listí
a sotva popadal
vzduch

galaxie se srazila
jak škraloup noci
co soupeří s mlékem
posledního světla
když mě zachytila za košili
jako stěny pekla

zůstal jsem stát
jako solný sloup
jehož struktura
pod jazykem laní
změkla

měla režné vlasy
spletené do pramínků
a drobná ňadra
na krku amulet
namalovaný na kamínku
co jí našeptával
jen se neprozraď

závanem větru
ke mě doletěla její vůně
a ústa rozmrazila

řekla že už nikomu nevěří
a zničehonic
zapěla do prázdna

její pohled se vpíjel do mého
jako kmen do pily
a byla neobutá

každá pravda
nakonec
vůbec není krutá

lidé se míjí
jak pohyblivé obrázky
šel jsem za tebou
a ty ses mezitím vrátila
čekala jsi to?

nečekám na nic

půlnoc je možná ideální čas
na průchody

budu si pamatovat
na věky věků
jména hvozdů
kudy jsme spolu bloudili

usmála se
pohladila mě
a tak zlehka políbila
až jsem ztratil dech
příteli
jednou se dozvíš
co jsem po tobě vlastně chtěla