zaoblená...

byla usazená v trávě
na sobě měla průhledný úbor
roztržitě žvýkala jakési růžové květy
a polovinu tváře měla zastíněnou
což bylo divné
protože nikde kolem žádný stín nebyl
tu druhou polovinu ale měla trýznivě krásnou
a pozorovala obzor
pohledem jenž poznal hloubky oceánů nahodilosti
ve kterém jsou lidé rybami
pohled jenž v neproniknutelných přílivech a odlivech náhod
rozezná skryté obrysy vln
pomalovaná písmeny mnohoznačných vět
verši plnými tajuplných a elegantních vášní
i mýtickými tvory

zaujal mě jeden motiv
co to je ? zeptal jsem se

někdy je to drak někdy květina a někdy oblak

a co je to zrovna teď?

skrýš

něco pro vás mám
a podal jsem jí měděnou kuličku

co je na ní zvláštního?

možná v ní něco je a možná taky ne
nedá se ale otevřít
nezbývá tedy myslet na to
jestli tam doopravdy něco je nebo není
souvisí to s vnímáním světa kolem sebe
ono vlastně nezáleží na tom jestli uvnitř něco je
protože pak začnete přemýšlet nad tím
co je vlastně skutečné a co ne
prý to uklidňuje
apropó
víte že kdysi vypočítal jeden učenec datum počátku lidstva?
bylo to v sobotu odpoledne 22.10.4004 před letopočtem

tomu bych klidně věřila
kdy jindy by se rozhodl tvůrce
že stvoří svět a najde si společnost
úsměv jí zkrabatěl slova na té viditelné půlce tváře
takže na okamžik přestala být čitelná
také pro vás něco mám
až se stanete mlčenlivým příteli
dovolím vám mé příběhy přečíst