o lí o heň...

někdy mívám divný sny
jak se zmítám
ve spárech chobotnice
a všude kolem šplouchá
a kouše
zdivočelé moře

lampy zhasly
jak by na ně ďábel šáh
protočil jsem se na zřítelnici
a ucítil ty chapadla

šáhl jsem jí na čelo
byla chladná
a přesto celá
žhnula jako výheň
jakoby pod tím ledem sálala
líheň tepla

byla pohroužená
do běsnění
takřka u vytržení
zrakem
ke hvězdám
a možná
jen
periferním viděním vnímala
co způsobuje

utečte příteli
dnes beru vše
nerozdávám

milá Flooden
mě si vzít můžete
ale duši si ponechám

zapálil jsem pochodeň
vystoupal na zikkurat
a začal mávat světlem
pro všechny bloudivé v tmách