stromová...

mávla na mě
i když měla na hlavě sušenku
a už otvírala dveře
když se docela zasekla pohledem
na mojí bílé košili s vestičkou
červeným pásem a bermudami

vzápětí se vypáčila a povídá
ještě vám chybí dýka
vy byste se hodil spíš ke koni
a ne k těm osmdesáti staré fordky
jste volný?

jasně, jen dále
nastartoval jsem /na třetí pokus/
a pustil zabudovaný kazeťák

pamatujete si Samantu Foxovou?
zeptala se nečekaně

ó ano mám ji někde na zapalovači
jsem totiž tak trochu sběratel
když s ním otočíte svléká negližé

v tu chvíli vítr foukl na sklo hrst listí
a mě se vybalilo
jak jsem se brodil těmi odpadlíky stromů
s dívkou s nepolapitelnýma očima
v barvách střídajících roční období
kolem jezera s žábami a lekníny

od té doby se vyměnily nejmíň desetkrát
zdalipak si na nás ti srdcaři vzpomínají?
zdalipak je v tom jezeru ukrytý náš odraz
kdo ví jestli jsme se neproměnili
na žáby a lekníny

zduhovatěly jí oči a vydechla
pamatuji si že jsme měli domek na stromě
a představovali si jak se do něj vracíme
nechala jsem tam svetr
aby ti mě připomínal
a zalij fíkus, víš že je s ním piplačka
ty ses pořád jen smál
i když byls taky hroznej morous
a někdy nepromluvil celý dny
byls hodnej i romantickej
když jsme leželi na podlaze
a po-hy-bo-va-li se po-ma-lu
stoletími jako želvy sloní
a ježíšmarjá jak tys uměl mumlat
a chodil tak rychle
vysokej shrbenej v kožený bundě
vždycky s cigárem v ruce
a pořád jsi zapomínal slova
kdyžs něco vyprávěl a zasekával se
hrozně rotržitej
nebo jsi uviděl knížku u mě na posteli
otočil ses k odchodu a řek
že nemůžeš spát s někým kdo čte Coelha
přitom to byl autor úplně jinej
prostě jsi neztrácel čas
a zároveň jsme si dlouze povídali

tohle všechno jsem já
zamumlal jsem

myslím že je mezi námi něco
a soužení i toužení místo aby slábly
s léty spíš zesilují
dojít spolu tam na ta místa
ať už jsou jakkoli daleko
kde je ještě všechno necelé
jako my
kde voní tráva
já se pasu
listy intelektu
a ty si v úžasu prohlížíš
taje květů
s jejich labyrinty…