PLamenT ranní
PLamenT ranní
Anotace: .....a volání Lesa.....
Doklouzalo jitro do útěšného modra
avšak Les je ještě daleko
ráno se kroutí tak nějak do rachoty
strádáš omezen strnulostí
potřebuješ ji rozdýchat
nádechem a výdechem v pohybu
mumláním divých slov
tvého vnitřního provětrávání
nasbíráním barevných lístků vděčnosti.
Nová zimomřivost se prohřeje
vřelostí přání z úst první bytosti
která vstoupí tady a teď
obdařena vnitřním zápalným úsměvem
proteplí se šeptem pookřálého srdéčka
vyťukávajícího do žebroosnovy
zakódované vzkazy
které není potřeba rozšifrovat
neb se propisují přímo do duše.
Tvůj rytmus je bdělý a bublá v krvi
probírá a postrkuje tě mezi světy
abys zvolna přicházel k sobě a
neminul onu jiskru
zažehl ji k živosti
protože i když ti tleje svět pod nohama
a také podkluzuje a uniká
křupe a vzdouvá se
tak svým dechem jsi stále udržovatelem
svého vlastního ohniště
strážcem světelného plamene.
Zas a znova rozfoukáváš a přikládáš
abys v praskotu uvolnil ztuhlost
svého prvopočátečního konání
pohnul se a splýval
se svojí nádhernou podstatou
ve které spočineš a budeš stále pohyblivý
ze svého hořícího středu.
Avšak Les v tobě je daleko
tedy přibliž se.
foto Ji.
Komentáře (6)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
občas si lehnu do listí a tleju se světem, je to docela příjemné a les se přibližuje...
25.11.2024 00:06:18 | enigman
Dechu...toho je třeba... životu.
Les v nás samých?
Jituško,
pocit ve mně procit
a přived mě na myšlenku
že plíce voní po smrkovejch šiškách:-)
Taaak ..a je to venku:-)))*
Krásný dílko, opravdu. Hloubavý. Promiň ten odlehčenej tón mýho komentu*
24.11.2024 19:50:46 | cappuccinogirl
Jj,jen pěkně odlehčuj Cappu....je občas potřeba "shazovat" z piedestálů ty naše tíhy,
ty se pak roztříští na tisíce drobných kousků a první prudší déšť je spláchne....
a je dobře,že napsané vyvolá různorodé pocity...představa vůně smrkových šišek v plicích mně imponuje.......rozhodně lepší než nikotinový odér....Ji./úsměv/
Hele Cappu...a za odlehčení není třeba se omlouvat......víš ty co,smysl pro humor
produchovňuje život....úsměv mnohdy najde cestičku přílišnou vážností až k srdci a snáze se dá proklestit nesnázema......i černý humor má své opodstatnění,jinak by to někdy bylo na Chocholouška.....tím samozřejmě nechci znevažovat křehké pociťování a různé pohledy na totéž...
24.11.2024 21:37:07 | jitoush
Tak tady s tebou zcela a naprosto
souzním a nemůžu to neříct:-)*
24.11.2024 21:44:09 | cappuccinogirl
Milá Jituško, čtu Tvou báseň již poněkolikáté, nevím, jestli úplně všemu správně rozumím, ale připadá mi jak z jiného světa a přitom tolik mně, tolik blízká a známá...
A tohle, vyjímám z Tvého textu, je prostě úžasné, beru to jako myšlenku, poselství i pro mne:
... i když ti tleje svět pod nohama a také podkluzuje a uniká, křupe a vzdouvá se, tak svým dechem jsi stále udržovatelem svého vlastního ohniště, strážcem světelného plamene...
Děkuji, Jituško, krásný text, ukládám k oblíbeným... a fotečka se Ti moc povedla, je kouzelná!! :-)) Hezký večer.
24.11.2024 19:42:24 | Helen Mum
....Děkuji Helenko za tak krásný koment....je mi potěšením ,když se má báseň ocitá v Tvém šupleti.....to různé střípky pocitů,situací,momentek daly vzniknout textu a tu modrou barvu nebe těsně po západu slunce nešlo prostě minout.....Ji.
24.11.2024 21:42:29 | jitoush