prokládaláná…

noc se rozbalila jako černý koberec
čas se zmuchlal v losu co nevyhrál
kolem se vršily stíny podobné kožené zástěře
ořezávaly panoramatickou tmu oblohy
na podivné skládanky
když tu se z jedné sestavila dívka
a přihrnula se jako barva vytlačená z tuby

inkoustová vlna jejích vlasů líbala cínový krk
a řasenka z drti kovových špon byla lapená
v magnetickém poli jejích nerozpitných očí

se smíchanými ústy povídá
příteli vypadáte jako týkový plameňák
a užasle pokračovala
působíte dojmem křížence člověka s nosorožíkem
orchideje a světadílu zároveň
takový vadnoucí bodlák v turbánu
mezi skupinkou vilně vyhlížejících muchomůrek

na chvíli jsem nedokázal identifikovat svůj obličej
připadlo mi že jej nosím nějak náhodou
s očima jako dva tuctové knoflíky
ale pak jsem vydal pobavený zvuk
asi jako když odtéká vana
myslíte že jsem deo non fortuna?

nevinnost v jejím výrazu
byla drobný majstrštyk z oboru komiky
pěkná myšlenka pokud se vám daří dobře řekla
jenže když se nezdaříte tak se vás to netýká

oba jsme se zasmáli tomu kacířství
jako párek dvou životem neopotřebovaných dětí
a překvapilo nás zjištění
jak velké nacházíme zalíbení jeden v druhém
když nám nepřekáží pantomima ze světla a tmy

nemáte pocit drahá
že za touhle chatrnou scenérií hmotného světa
přebývá v chaosu absolutně zábavnější realita?

že vy jste se dostal do potyčky s theorií?

spíš jsem o ni zakopl a strhnul závěsy

že jste byl tam naruby?

myslíte to tak
že tady jsem dým a tam oheň
tady ozvěna a tam hudba?
domnívám se že existuje jistá perichoreze
vzájemného škádlení
akorát že mezi realitami
funguje jakási bezpečnostní opona
kterou málokdo odhalí

poodhalila se úsměvem
vy říkáte víc než víte
a já vím víc než říkám
co takhle to prohodit?

a přeložili jsme se