triangle...

ocitl jsem se v malé prohloubené jizvě
na místě kde se o tělo země odrazil kámen
co přiletěl z vesmíru
z hlubiny toho co už bylo
z dálky do které ještě nikdo nedohlédne
a prostě ji tady nechal a odletěl

otiskla se do mě
a já ucítil kosmické síly
jak mě táhnou několika směry
vypadalo to jako nějaké zvláštní silové pole
které chrání nějaké další pole
jehož střed tvoří sad plný plodů
s neproniknutelným jádrem

někdy mluvila
s duchy lesů a vod
skákala přes oheň
krmila duše z jiných světů milováním
a když hrozilo že se svět vymkne z kloubů
a přijde smutek
zpívala staré písně v houpavém rytmu
aby uklidnila zdivočelé vody času

jindy zas klidná
s velkýma očima
pod nehybným obočím
ve tváři měla vepsáno odkud přichází
a ten svět byl vzdálený
dalo se mu jen stěží rozumět
i když mluvila pomalu a zvláštně skalně

onehdy rozježená
co se od všeho odrážela
ke všemu se přitahovala
snící v tom co žila
smála se divoce a nahlas
a bylo v ní všechno
co je prudké a krásné v žití
které nečeká a mizí
když jej zapomeneš žít