karetní......
karetní......
Anotace: ...
ale
každá karta
kterou jsem si vytáhl
měla jinou tvář
mám sklony hrát si se všemi
s jistou podivností
nehledám pro sebe tu říši
kterou mám najít
ale tu
kam bych v té její mysli
mohl vstoupit
ona
trnem v oku koruny
psala do větru
perem i nožem
pátrala dál
a ten op
drzá vykopávka
i přistávací plocha
světlo jejího života
oblečen v plameni
tak nějak opsky
mimo řadu
prostorem
co putoval s ní
jejíma očima
ve stoncích révy
co vyzrává
jejími sny
které nedokáže pojmout
stal se papyrusem
proč láska
která zázračně
svou silou ruce spájí
se zdá být roky vzdálená
jak vůně starých bájí
jen piš drahá
vydej se k moři
a zašeptej mu píseň
pro tebe
pak zvíš že
měkké linky snů jeho
tě k sobě přivinou
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
řekla: „sej mi...“ - a myslela tím jen;
semínka mysli, aby vysypal
tou vibrací by karty bezděk do pořadí dal
- ty tváře pohnuly by výrazy svých stěn
a sklony s jistou podivností sklonily by hlavy
psát do větru jí baví
nožem – i perem – i jazykem taky
on může vstoupit kdykoli
je světlo v jejím životě a bytí nebytí
je chvílí, která nebolí
je v stoncích révy chutí pro zázraky
je plamen, co se rukou nechytí
ač mimo řadu prostoru je vzdálený
vždy jako vůně vytane
oděn do proměny
a zašeptá jí píseň pro zvané...
**
:)**
31.03.2025 13:37:36 | šuměnka
proč láska zdá se být taková a ne jiná
je to jen naše, nebo i její vina?
to slovo vina je tady vlastně volovina
protože láska to jsou spíš vlny, ne viny
tak vezmem to za konec jiný
o moři jsi psal
to nás sune dál
píseň šeptaná
zamíchá kartama:-)
a "sejmi", znovu vyslovené
hlasem, jež opět patří ženě
osud přiměje
vložit žolíka do děje*
30.03.2025 23:46:56 | cappuccinogirl