o něčem...

pohupoval jsem se na skládací židli
nakláněl se dozadu
a obrubou klobouku se letmo dotýkal
osamělého smrku
protože jinak se zdálo
že kolem dokola není nic
až na polozamrzlý močál a prostor

když tu náhle
ona překročila rám snu
a vstoupila mi do výhledu

o čem přemýšlíte pane?

o ničem drahá
ale není to nijak snadné
co vidím a mám na dosah to opouštím
co nevidím a nedokážu lapit to nosím v sobě
na druhou stranu i tak pokračuji
člověk dál v sobě živí všechny naděje
byť mohou být bláznivé
aby znovu získal poté co ztratil
takový odštěpek svého zjevení

myslím že mnohem snazší
je o ničem mluvit řekla

neodpověděl jsem
slunce se zachytilo o přezku pásku
a vyslalo záblesk
co se přehnal přes vodní hladinu
a ozvalo se tiché hvízdnutí
snad nějakého horského kura

ukročila doleva
a koutkem oka zahlédla můj stín
rozlévajících se sofismat
ze zcela jiného úhlu
už jsem tady někdy byla že?

mlčky jsem dál hleděl přes hladinu
a začal psát

haló pane! zahalekala
nejsem stín co přejde
jsem tady…živá
jen se mě dotkněte
je to přece můj sen

přivinula se ke mně
aby viděla co jsem napsal
a na prázdné stránce
se najednou zhmotnila slova

kdepak, je můj