Něžná a Jaromír

Něžná nebyla nešťastná ani  smutná.  I když vedla osamocený život, ukryta za zdmi svého bytu, byla šťastná.
Dívala se zamyšleně přes sluncem zalité okno na ruch ulice.

Kam všichni tak spěchají,  pomyslela si.  Její život byl již osm let tak klidný,  vyrovnaný, až  se jí někdy zdálo,  že je trochu nudný.  Zvolila si však takový dobrovolně. Bez lásky, bez touhy, poklidný, jako tok líné řeky.

Její srdce nyní klidně spalo.  Kdysi bývalo zmítáno silnými city, emocemi,  láskou,  pocitem  touhy a něhy.  Nenaplněné lásky ho však  zraňovaly a zanechávaly hluboké, bolavé jizvy.  S každým zklamáním bilo tišeji, až se v něm něco zlomilo a ono se uzavřelo.   Zakázalo si toužit,  zakázalo si poslouchat něžná slůvka lásky -  miluji Tě, toužím po Tobě,  jsi moje láska, buď navždy má.

Láska. Touha. Milování.  Spalující a něžné doteky. Něžná i vášnivá obětí dvou milujících těl. Fascinující, dokonalé splynutí, vyvrcholující v úžasný gejzír zářících  světel.  Ten úžasný pocit naprostého odevzdání se.  Vždyť, co může být pro člověka větší  štěstí,  než vědět, že je milován,  obdivován, zbožňován?

Kecy, uškíbla se. Chlap je jen obyčejný samec, kterému jde  jen o jedno! Tak je také už brala a každý pokus, některého  z nich o sblížení,  ironicky zesměšnila.

"Co bys chtěl? Lásku? Směšným pohybům říkáš láska? Vždyť je to k smíchu. Dej pokoj harašníku"!

Něžná si sedla u svého počítače, kde měla na facebooku pár přátel. Povídala si s nimi každičký den a čas jejího života poklidně plynul. Bylo jí 59 let. Svou komunikací s přáteli u nich cíleně vytvořila dojem, že je hrdá, sebevědomá žena, která si nenechá nic  líbit.  Ale i citlivá vůči trápení jiných a vždy ochotna pomoci.

Vybírala si je velmi pečlivě. Neměla ráda lidi závistivé, nespravedlivé, sobecké a vulgární. Takové lidi mezi nimi mít nechtěla a pokud mezi ně omylem některý nevítaný prokouzl, dlouho přítelem nezůstal.

Na zeď profilu jí přišla jí žádost o přátelství. Starší muž vypadal sympaticky. Koukla na jeho profil a udiveně zavrtěla hlavou. On nemá žádné přátele? Proč si vybral zrovna mě? Nu, nebude  můj první přítel a asi ani poslední, řekla si a potvrdila žádost. Vítej Jaromíre.
Vzápětí od něj přišla odpověď.

"Dobrý den Něžná, děkuji Ti za přijetí mezi Tvé přátele. Moc si toho vážím".

Hm, slušňák, pomyslela si s úsměvem. Takových tu moc není. Ale co na mě proboha vidí? Obyčejná, starší žena, mírně při těle. O čem si chce se mnou povídat? Ten si chudák naběhne, jestli začne harašit, ušklíbla se. Předem ho litovala.

Jenže povídat si s ním bylo o čem. Nemohli bez sebe být jediný den. Začali si povídat o všeobecných věcech, až postupně,  pomaloučku, nenápadně  vklouzli do svých soukromých životů. Čím více se o sobě dozvídali, tím si byli bližší.

Jaromír dokázal jakýmsi  záhadným  kouzlem pomalu  získávat její důvěru. Rozbil svými milými, něžnými slovy ochranný val kolem  jejích skutečných citů.  Citů dobře ukrytých za hubatostí sebevědomé ženy. Nebylo to lehké, ale dokázal to.  Dozvídal se tak postupně o jejích nešťasných láskách a zklamáních. O bolesti, o zoufalství, o zradě, o nenaplnění jejích snů.  Zjistil s překvapením, že je to velmi něžná, lehce zranitekná a citlivá žena.

Obraz Jaromíra jí začal nenápadně otevírat její uzavřené srdce.
Bránila se, zlobila se na sebe, poroučela srdci, ať zůstane chladné. Jenže ono odmítlo poslechnout. Rána nemohla dospat, jak spěchala k počítači. Ryhle za ním!

Najednou  s údivem zjistila, že by  opět chtěla cítit  chvění z doteků mužské dlaně na svém těle.  Znovu zatoužila slyšet slůvka miluji Tě, jsi pro mě vším.

Něžná byla zmatená. Zmítala se v rozporuplných pocitech. Chvíli plakala, chvíli jí přemáhal  pocit, na který již dávno zapomněla. Ten pocit se jmenoval - touha. Byla bezbranná. Rozum již nad ní přestal mít jakokouli moc.

Ať se bránila, jak chtěla, začala po něm toužit stále víc a víc. Toužila po pohlazení, po něžném splynutí duše i těla, po slůvku miluji Tě, po gejzíru zářících světel, po slastném výbuchu rozkoše.

Něžná sedí  u okna zalitého měsíčním svitem a srdce jí tluče jako o závod. Její srdce se nedočkavě, toužebně chvěje v očekávání  slastných chvil s princem Jaromírem. Přijíždí k ní......zvoní zvonek u dveří...