Hrnek čaroděj

Na sídlišti stojí věžový dům. V desátém patře bydlí prvňačka Hanka s rodiči. Už to umí. Co? Sama vstát, umýt se, obléknout se, vypít kakao, vyčistit si zoubky, uklidit si svou postýlku, zamknout a sjet výtahem sama do přízemí.
"Mamka mě chválí, taťka taky a tolik kamarádek jsem nikdy neměla," brouká si Hanka. Usmála se na Alíka od paní sousedky a utíká za Jaruškou, která vyšla z domu před ní, a hned jí povídá, že pojede odpoledne za babičkou do Komorní Lhotky.
"Víš, je tam moc hezky, babička má králíky. Jsou jemňoučcí jako moji plyšáci."
... A Hanka je už ze školy doma. "Tak, honem, úkoly," volá na ni mamka. Dnes to Hanči jde jedna dvě. K babičce se moc těší.
Před domem u babičky stojí kontejner. Vyhazuje se tam spousta nepotřebných věcí. Uklízí se sklep a půda.
"Dědeček je v lázních, víš, Hani, tak musíme domku vyprášit kožich," povídá babička. V ruce drží hrnek.
"Babi, já si ho nechám, smím?"
Hanka drží hrnek v obou dlaních a pozorně si ho prohlíží. "Jsi pěkný, hnědý, jen ucho už nemáš. Máš i oči a nos a ústa," diví se Hanka.
Jako ten největší poklad si ho postavila v pokojíčku na poličku.
Hned ráno mu povídá: "Dobré ráno, hrnečku, já jdu do školy a ty na mě čekej." Jenže hrnek se zamračil. "Mám už tolik roků, jsem mocný čaroděj Hrnek a nějaká malá holka mě vůbec nezajímá." Když Hanka odešla, oči se mu rozsvítily, pára vyšla z úst a Haničcce se udělal v pokojíčku obrovský nepořádek.
"Tak, tak," povídá hrnek a tváří se jakoby nic.
Hanka dostala vyhubováno a nesměla se koukat na pohádku. Snažila se mamince vysvětlit, že to není její chyba, ale mamka se rozzlobila ještě více.
Hanku napadlo, že když chce něco po mamince, tak ji pěkně poprosí. "Musí to fungovat!" Zavřela se v pokojíčku a dala se do zpěvu a tance:
"Na poličce v pokojíčku spinká hrneček,
občas na mne mrkne,
ve mně ihned hrkne.
Mám ho tuze ráda,
je můj kamarád.
Prosím, prosím, hrnečku,
buď tu se mnou rád!"
Čaroděj hrnek zamrkal, a pak navždy usnul. Ve snech hlídal Hance ty nejtajnější holčičí poklady.