Pohádka o sladké nomoci

Za desatero marcipánovými horami, třemi řekami s jahodovou polevou čtyřmi karamelovými lesy na planetě Majakačo bylo nebylo čokoládové království. Vládl tam král Čokoboko a jeho manželka Čokomája. Jejich koruny byly celé z čokolády zdobené marcipánovými diamanty. On i jeho manželka čekali miminko. Jednoho dne si zavolal král věštířku, která věštila z čokoládových karet. Zeptal se ji: ,,Budu mít dceru nebo syna?“ Věštířka vzala do ruky sedm karet a položila je nad oheň. Všechny karty kromě tří se roztekly. Chvíli bylo ticho a pak se král odvážil zeptat: ,,Tak co tam vidíte?“ ,, Nemoc, velikou nemoc kvůli které bude království držet dlouhou dobu smutek. Nemohu ale určit jestli se vám narodí syn nebo dcera.“Rozloučila se a odešla. Král vstal ze židle také a pomalým krokem se vydal ke komnatě královny. Ze dveří její komnaty uslyšel dětský pláč. Rozběhl se a vrazil do dveří. V kolébce ležely dvě malé nemluvňata. Král hleděl střídavě na manželku a jeho potomky. ,,Narodily se nám dvě dcery. Pojmenujeme je Anna a Jana“ pravila manželka.
Další den se konal obřad, na který přišly tři sudičky. První dvě pravily : ,, Ať máte v životě hodně štěstí, ať potkáte velikou lásku a nikdy nepoznáte smutek a utrpení. Poslední sudička nevyslovila nic. Svou kletbu vyslovila tak potichu, že ji nikdo neslyšel. V té kletbě stálo: Tobě Anno, nikdy čokoláda chutnat nebude, nikdy ji nepolkneš. A ty Jano naopak nebudeš mít čokolády nikdy dosti. Vždy budeš chtít více a více“ zasmála se nepřejícně.
Po obřadu vzal král do ruky obě dcery a pousmál se: ,, Ty jsou ale nádherné“. Zanedlouho je uložil opět zpět do kolébky a odešel. Když se vrátil, držel v ruce plný koš čokolády. Ulomil z čokolády dva kousky a podal je dcerám. První dcera snědla čokoládu s velkou chutí, ale druhá měla k čokoládě veliký odpor. Král si pomyslil:,,Já vím, nemáš zrovna chuť maličká co?“Mýlil se, dcera měla velikou chuť ale nemohla si vzít ani drobek. Bylo to tou kletbou té sudičky nebo jenom strach z čokolády?
Za deset let života na planetě Majakačo, kde bylo plno čokolády se obě dcery změnily k nepoznání. První dcera jménem Anna byla tak malá, jak se narodila. To naopak druhá dcera Jana byla veliká jako tři zdatní chlapci. Snědla vše, co okolo sebe měla. Celý její pokoj, oblečení, vypila dvě čokoládová jezera, snědla také pohoří z mléčné čokolády, které se rozprostíralo okolo království. Král a královna byly v koncích. Do království zvaly všechny možné doktory z různých konců světa, aby vyléčily jejich milované dcery. Nikdo nevěděl, jak princezny vyléčit. Každému lékaři, kdo neuměl dceru vyléčit, usekly hlavu. Naopak tomu, kdo vyléčí princezny zaplatí 10 000 zlatých dukátů a jednu princeznu za ženu.
Kat se od rána nezastavil, hlav přibývalo a celé království bylo zoufalé. Jednoho slunného dne vyšel král na zápraží a pravil: ,,Jak všichni jistě víte, já stárnu a musím určit svého nástupce. Na trůn mají právo obě mé dcery. Jestli se nevyskytne další možný následník, bude se muset rozhodovat mezi nimi.“ Na nádvoří nastal šum. Každý si něco šeptal, kdo má větší právo na trůn. Jedna stará bába šeptla: ,,Tož nevím, kdo sa može ucházet o trůn. Anna je tak malá, ža by na trůnu nebyla vidět. Tož neumí ani mluvit a to by chtěla být královnou. No a Jana by se na trůn ani nevlezla. Snědla by za chvilku celé království, vše by sa vstupňovalo a vedlo to ke zkáze světa. Co pak mi lidé. Nás by si dala jako zákusek. Všechna jezera by vypila, hory snědla a lesy pokácela. Pak by si z nich udělala předkrm. Pak se ke slovu dostal opět král: ,, Useknutých hlav už bylo moc a proto žádám každého z vás, aby se dostavil do království a zkusil vyléčit naše dcery a budoucí královny. Odměna se tímhle mění na 5 000 zlaťáků s tím, že vám neusekneme hlavy.“
Další den bylo v království opravdu rušno. Přišli různé babky kořenářky, doktoři, kteří se dřív bály přijít s domněním že přijdou o hlavu a mnoho dalších lidí, kteří zkoušeli štěstí. Mezi nimi byl i mladý sedlák čokoládového pole. Nahlásil se u písaře a když na něho přišla řada, vešel do komnaty. Na miniaturní židličce seděla princezna Anna. Sedlák nechal přinést všechny druhy čokolád. Anně ani jedna z nich nezachutnala. Sedlák dostal docela dobrý nápad. Omluvil se a odešel. Před tím si ještě domluvil další schůzku na druhý den.
Druhý den dorazil s košem plným masa, vykrmeného doma zdravou stravou a ne čokoládou. V království bylo zakázané jíst maso, které nebylo vykrmeno čokoládou, ale pro tentokrát udělali výjimku. Sedlák zanesl maso do královské kuchyně a sám ho připravil. Hotový pokrm donesl k princezně Anně. ,,Ochutnejte prosím tento pokrm, doufejme že vám zachutná“ pobídl princeznu a ukázal na tác plný jídla. Princezna nejprve opatrně vzala do ruky kousek pečené kachny. Pečlivě maso očichala a dala se do toho. Zpočátku jí moc nechutnalo, ale pak to nabralo obrátky a snědla s chutí celý tác plný jídla. Za nedlouho se princezna začala zvětšovat. Vyrostla alespoň o jeden a půl metru. Král, který vše sledoval kličkovou dírkou, otevřel dveře a stál s otevřenou pusou dokořán. Princezna Anna se výškou rovnala mladému sedlákovi. V plné kráse objala sedláka a pak tatínka. ,, Vím, proč jsme byly takhle zohavené“ vysvětlovala Anna. „Když jsme byly malé, sudička nás zaklela“ pokračovala. ,,Nyní musíme zajít za čarodějnicí, aby zbavila sestru Janu té kletby. Ihned se vydaly za nejznámější čarodějnicí široko daleko. Poprosily ji o pomoc. Ta jejich prosbu přijmula a pomohla jim. Král jí zaplatil 5000zlatých. Pak se vydaly zpět domů.
Druhý den se konaly zásnuby. Sedlák si bral za ženu princeznu Annu. Král sedlákovi podal měšec se zlatými penězi, za uzdravení princezny. ,,Děkuji pane králi, ale peníze nejsou v životě důležité. Lidé na peníze převádějí lecco a úplně zbytečně. To co je v životě důležité je LÁSKA, ZDRAVÍ, PŘÁTELSTVÍ A ŠTĚSTÍ. Je toho mnohem více, ale nic z toho se nedá převést na peníze. Můžete si koupit dům, ale ne domov. Můžete si koupit postel, ale ne spánek.“ odmítl sedlák měšec s penězi. Král se pousmál a přivedl k oltáři dceru princeznu Annu.
Sedlák a princezna Anna se u oltáře vzali se a usedli spolu na trůn jako král a královna, jak si to přál celý lid a i sestra Jana. Král Majačako i královna Čokomája byly velice spokojení, že předaly říši do rukou tak chytrému muži a ženě. Novomanželé Čokosedlákovi spolu žily šťastně až do smrti.