Drakův přívesek

Žili byli král a královna. Jednoho dne se jim narodila dcerka. Všichni o ní říkaly, že z ní vyroste krásná žena a najde si sličného, bohatého prince. V tom posledním se ale hrozně mýlili!
Princezna se zamilovala do naprosto normálního sedláka. Byl sice silný, obětavý, chytrý a pohledný, ale její rodiče o něm nechtěli ani slyšet. Proto se setkávali po nocích na princeznině balkoně, aby o nich nikdo nevěděl.
Po nějaké době se nad městem objevil drak. Létal nad domy, spaloval je ohněm, který chrlil, a bořil vysoké stavby svým velkým tělem. Král byl zoufalý. Z překrásného města se rychle stávaly jen hromady kamení a dřeva.
Proto nechal vyhlásit: „Komu by se podařilo zabít krutého draka, který ničí naše domovy, může si říct o jakoukoliv odměnu!“
Nikdo se dlouho nehlásil, protože ani jeden z těch krásných, ale hloupých princů neměl k tomuto činu dost odvahy. A co sedlák? Ten hlášení neslyšel a princezna mu ho tajila. Věděla, že by se hned přihlásil a odešel draka zabít. A to nechtěla. Jednoho dne se to ale sedlák stejně dozvěděl. Přiřítil se ke králi, poklekl před jeho trůnem a sklonil hlavu.
„Králi, hlásím se, že zabiji krutého draka!“ prohlásil odvážně. Král již byl starý, ustaraný a nemocný. Proto neprotestoval a svolil, aby se vydal na cestu.
„A nezapomeň, že draka zabiješ jenom tak, že mu sebereš rubín, který nosí jako přívěsek na krku,“ řekl mu ještě před jeho odchodem.
Princezna plakala, naříkala a prosila, aby tam nechodil. Sedlák ale nechtěl, aby drak nakonec úplně zničil jeho město. Vzal princeznu za ruku a pošeptal jí: „Když tam budeš se mnou, nic se mi nestane.“
Princezna byla překvapená. Chůva jí vždycky před spaním četla pohádky a v těch drak vždy unesl princeznu a princ ji pak osvobodil. Nikdy nešla jako princův doprovod. Pokrčila nad tím rameny a potají šla s ním. Kdyby o tom totiž věděli její rodiče, nepustili by ji a pro jistotu by ji ještě zavřeli do věže.
V lese, kde měl drak přebývat, se teprve začala bát. Chtěla se vrátit, ale další sedlákovo tvrzení ji přesvědčilo, aby zůstala. Přišli k hluboké sluji. Sedlák si před ni stoupl a zakřičel: „Draku, vylez!“
„Proč?“ ozval se dunivý hlas. „Proč bych měl vylézat, když je mi tady tak dobře?“
„Mám pro tebe dárek!“
Princezna se zarazila a prohlédla si sedláka od hlavy k patě. Krom meče, který mu dal král, žádný dárek neměl. Co když myslel ji? Co když ji přivedl jako oběd pro draka? Otočila se a chtěla utéct, ale sedlák ji chytl za ruku a nepustil.
Objevila se drakova černá hlava s rohy a špičatými zuby.
„Tak kde máš ten dárek?“ zeptal se nedočkavě. Sedlák před sebe postavil princeznu.
„Tady,“ řekl. „Dobrou chuť, draku.“ Odstoupil a nevšímal si jejích protestů. Drak vylezl ze sluje a oblízl se. Na krku se mu houpal zlatý přívěsek s červeným kamenem.
Zatímco se zabýval kráčením k vyděšené princezně, úplně zapomněl na sedláka. Ten nepozorovaně vytáhl meč a přesekl mu přívěsek. Kámen spadl k drakovým nohám a sedlák ho rychle sebral. Chytl princeznu a odběhl s ní stranou, protože drak se už pomalu hroutil k zemi. Kámen v sedlákových rukách chvíli pulsoval jako srdce, ale pak úplně znehybnil, stejně jako ležící drak.
Princezna začala bušit pěstmi do sedlákova hrudníku a křičela: „Jaks to mohl udělat? Málem si mě dal k obědu!“
Sedlák si ji přivinul k tělu a objal ji. Počkal, až se uklidní, a pak jí pošeptal: „Nikdy bych to nedovolil.“
Společně se vrátili do města a sedlák králi ukázal rudý kámen. Princezna pochopila, že to všechno byl jen trik, jak zařídit, aby si drak všímal jenom jí a sedlák mu mohl mezitím utrhnout přívěsek. Nikdy neměl v plánu, že by mu ji dal jako dárek.
Král s královnou byli tak šťastni, že drak už nebude ničit jejich město. Zeptali se sedláka, co by chtěl. Nabízeli mu plné měšce zlata, ale sedlák chtěl jen jediné – princeznu. Tak byla svatba. Přišli na ni jak dvorní dámy, tak obyčejní poddaní. Slavilo se tři dny a tři noci a princezna byla šťastná, že konečně nemusí svou lásku k sedlákovi skrývat.