Násosník Krutibrčný

Byl to naprosto normální den, avšak nebyl jím nadlouho. Náš hlavní hrdina byl Násosník Krutibrčný, jak mu všichni říkali kvůli tomu, že měl nejdelší sosák ze všech. Ne všichni tomu věřili a vytvářeli proto o něm drby, které říkali, že jeho sosák není pravý, protože je nasazovací. Nu tedy, Násosník letěl tento osudový den na výlet do pralesa, kam se odvážili jen ty nejodvážnější z jeho druhu. Sosáci, totiž nebyli moc odvážní, nejspíš i proto, že byli malého vzrůstu. Měli vždy ve svém království jen pár jedinců, kteří do pralesa letěli dobrovolně. Jedním z nich byl Násosník,který měl za úkol přinést z nejnebezpečnější části této džungle, jak jí sám rád říkal, protože nechápal proč jí všichni říkají prales, když je to spíše džungle, šťávy z divokých lilií a z tulipánů. Kolem poledne se tedy násosník připravil na výpravu, vzal si s sebou na záda malinkou tašku, ve které byla lékárnička a energii dodávající medová šťáva. Letěl sám jako obvykle, neměl strach z velkých zvířat ani z divokých masožravých kytek, chtěl si konečně trochu provětrat svá křídla a také už se nemohl dočkat až ucítí svěží vůni džungle.
Po pár hodinách už byl na místě, vletěl do pralesa. Slyšel zvuky malých i velkých zvířat, viděl krásné květy obrovských květin a začal hledat podle čichu vůně šťáv z lilií a tulipánů. Zanedlouho je našel. Bylo to k nevíře, ale tyto květiny rostly vedle sebe. Hned tedy začal sosákem sosat tu úžasnou šťávu. Nevšiml si však, že se za ním něco hýbe a přibližuje se to blíž a blíž k němu. Byl totiž plně zabrán sáním šťávy. A pak už to bylo, najednou ucítil jak ho něco nebo někdo vytahuje pomalu ven. Lekl se tolik, až skoro zkameněl. Potom uviděl, co ho vytahuje ven. Bylo to obrovské zvíře, které vůbec neznal. Viděl jen, že ho to vytahuje z květiny obrovským a hnusným jazykem. Vzpamatoval se ze šoku, dříve než by to kdokoliv čekal, a snažil se vyprostit z tohoto hrozného sevření. Máchal křídly, vzpíral se celým tělem, kopal nohama , ale nezabíralo to. Už se blížil k ohavné tlamě té stvůry a byl strachem bez sebe. Toto se mu ještě nikdy nestalo.
Na poslední chvíli dostal nápad, zabodl svůj sosák do toho jazyku, jak nejlíp uměl. Stvůra vydala podivný zvuk, znělo to jako bolestný skřek a uvolnila sevření. To byla Násosníkova šance dostat se pryč,ale nemohl. Cítil že jeho sosák je zabodnutý hluboko do jazyka a nemohl ho vyndat, rozhodl se tedy, že se svého sosáku vzdá. Zabral ze všech sil a snažil se od svého sosáku odprostit, po pár hrozně bolestivých sekundách se mu to podařilo,letěl s krvavou skvrnou na nose, kde ještě před chvílí měl sosák. Letěl jako ještě nikdy, takhle rychle ještě žádný sosák určitě neletěl. Za hodinu raketového letu se dostal do království Sosáků, přistál a bezmocně se svalil na zem.
Za pár dní se vzbudil v Nemocnici Sosáka velikého. Kolem jeho postele stálo spoustu významných sosáků, kteří se vyptávali, co se mu stalo. Řekl jim vše. Všichni z toho byli hrozně udivení a vyděšení. Potom mu oznámili, že mu udělí vyznamenání, všichni mu měli od této chvíle říkat Hrdina Násosník krutibrčný. I přes toto vyznamenání byl násosník zklamaný, že už nemá svůj sosák. Kvůli tomu, už nemohl létat na žádné výpravy do džungle.
Za pár let byl opět šťastný, protože mu ostatní sosáci vyrobili nový nandavací sosák. Nebyl sice tak velký, ale i přesto sloužil dobře. Násosník byl opravdu spokojený a doufal, že už o svůj nový sosák nikdy nepřijde.