Pohádka o kouzelné záchodové štětce, aneb jak uklízeč Lojza ke štěstí a majetku přišel

Byl takhle jednou jeden (jinak by to snad ani nešlo) kluk, kterému nebylo do vínku naděleno příliš mnoho inteligence. Základní školou se prokousal asi po dvanácti letech a o nějakém dalším studiu nemohla být ani řeč. Tento lehce zaostalý hoch se jmenoval Alois, nebo taky Lojza. Říkat mu můžete jak chcete…
Po základní škole se chopil kbelíku a mopu a stal se z něj svědomitý uklízeč. Mezi jeho záliby patřilo, mimo jiné, sbírání předmětů pohozených na nedalekém smetišti, jejich schraňování a další využívání.
Jednou šel opět z práce a míjel své oblíbené smetiště. Prohlížel si nevábně vypadající a zapáchající hromadu, když tu jeho pozornost upoutal lesklý předmět až na vrcholku této kupy. I rozhodl se, že musí blíže prozkoumat tuto záhadnou věc. Zatnul všech svých pět zubů a vyhrabal, světe div se, zlatou!! záchodovou štětku. Odnesl si tento vzácný poklad domů a tam ji dal pomocí vody a dezinfekčních prostředků do pořádku. Poté ji vystavil za vitrínu a přemýšlel, co s nenadálým objevem. Když zjistil, že asi na nic nepřijde, šel raději spát.
Sotva usnul, uviděl podivnou zář. S údivem poslouchal, jak k němu mluví zlatá záchodová štětka: „díky za záchranu, udatníku! Kdybys mě neodnesl k sobě domů, tlela bych na tom smetišti do konce věků. A díky tobě můžu být v teple a opalovat se za sklem. Jak jsem dojata… Za odměnu ti pomůžu, až to nejvíc budeš potřebovat.“ (jak je z tohoto vidět, naše štětka se velmi věnovala středověké etiketě a mimo to pilně sledovala mexické telenovely)
Lojzík jenom tupě přikývl a poté upadnul do spánku hlubšího než nejhlubší záchodová žumpa.
Ráno se probudil a šel opět do práce. Předtím však nezapomněl něžně oprášit štětku a položit ji na nejslunnější místo na poličce. Cestou potkal pouze pár sloupů a jednu vývěsku, na které stálo barevným písmem:
KRÁLOVSTVÍ ZA SEDMI STODOLAMI A JEDNÍM POTOKEM VYHLAŠUJE STAV NOUZE!!! ZLÝ ČERNOKNĚŽNÍK VODNÍ KÁMEN SPOLU S DALŠÍMI PODVRATNÝMI ŽIVLY UCPALI VŠECHNY ZÁCHODY V ŘÍŠI. KDO NÁS TĚCHTO MIZERŮ A PROBLÉMŮ S NIMI SPOJENÝCH ZBAVÍ, DOSTANE ZA ŽENU JEDNU Z MÝCH DCER. KRÁL KERAMAJKL TŘETÍ, VLÁDCE KRÁLOVSTVÍ ZA SEDMI STODOLAMI A JEDNÍM POTOKEM.
Lojzovi samozřejmě hned padla na mysl zázračná štětka a rozhodl se, že ji vyzkouší. Přeci jen, nějaká ta fešná princezna by se šikla. Ovšem, až po pracovní době, kdyby odešel bojovat hned, mohl by ho taky šéf vyhodit z nádražních záchodků a takový konec kariéry si Alois rozhodně nepředstavoval.
Po vytoužených osmi hodinách se rozběhl k domovu, výjimečně se nezastavil ani na smetišti - no prostě pospíchal. Popadl štětku, do rance pár buchet pochybné kvality z Tesca a vydal se na cestu. Už za první stodolou jej ale začala opouštět odvaha (mrcha jedna nevěrná) a tak měl sto chutí otočit se a jít domů. Ale překonal se a pokračoval.
Konečně dorazil ke královskému sídlu. Jediné, co jej zarazilo byl ohromný puch (no ale nedivte se, když v celé říši nefungoval jediný záchod!?) . Vstoupil dovnitř a jen díky dobrému tréninku na pracovišti nevyklopil obsah svého žaludku na čerstvě vyleštěné parkety. Po krátké domluvě s králem poprosil svoji zlatou záchodovou štětku o spolupráci a ta se dala do díla. Vymetla ze záchodů všechny nečistoty a nakonec si ještě na pomoc zavolala Doměštos, který zlikvidoval baktérie a různé jiné podvratné živly.
Z princezen si Lojza vybral nejmladší, Kunhútu, která právě vyšla zvláštní školu. Spolu si založili největší veřejné záchody světa a jestli neumřeli, tak je čistí dodnes.

(A co se stalo se zlatou záchodovou štětkou?? Pokud se děj odehrával v ČR, byla po krátké době zcizena a policie případ odložila pro nedostatek důkazů. Politici jej dokonce zpochybnili s tím, že nikdy žádná zlatá záchodová štětka neexistovala. A poté se s tučným kontem odstěhovali na Bahamy. )