Nevydařené prázdniny

----> mě to přišlo v tu dobu jako vrchol mé spisovatelské kariéry. Sem na něj pyšná!

„Ach jo, mohl jsem být na prázdninách a zatím sedím doma. Kéž bychom mohli bydlet na Šumavě!“ Stěžuje si v duchu Mirek. Musel dopsat domácí úkol, zrovna dopisoval poslední větu: Bystrý Přibyslav zahlédl v křoví malou srnu. Najednou uslyšel hlas maminky: „Mirku! Pospěš si, nesmíme plýtvat časem!“ Několik minut uplynulo a Mirek se už konečně vypravil na cestu. Najednou se začalo blýskat a z ničeho nic si vzpomněl“ „Já jsem do jedné věty napsal pykat s měkkým „i“ !“ A začal potichu vzlykat. Ale za chvíli na to přestal myslet. Místo toho začal škemrat: „Mami! Mohl bych mít doma myšku?“ „Kde´s na to přišel?! Na to vůbec nemysli!“ Zhrozila se maminka, ale tatínek řekl: „A proč ne? Myška ti snad vadit nebude, ne?“ „No to jste se dost zmýlili.“ Tatínek se snažil převést hovor na jiné téma a proto řekl: „Koukněte, tady mýtí les!“ Ale v tom si uvědomil, že zapomněl zamknout špajz. Maminka mu vynadala a dodala: „Tak alespoň dávej pozor, ať se nesmýkneme.“
Konečně už jsou na Šumavě, sníh se třpytil a Mirek, maminka i tatínek klopýtali ve sněhu. Najednou se nachomýtli k pěšině.Jak šli, zpytovali svoje svědomí za to, že zapomněli natankovat nádrž u auta a teď musí pykat tím, že jdou pěšky. Mirek zakopnul o kus zledovatělého sněhu. „A dopr…!“ A začal se pýřit, protože chtěl říct ošklivé slovo. V tom se otočil tatínek a čepýřil se, nemá totiž rád, když Mirek mluví sprostě. Ten na něj jen vyplázl jazyk.
Šli lesem a pozorovali jak tu hynou a usychají stromy a když procházeli po mýtině, představovali si, jak tu v létě syčí hadi. Zatímco kolem nich se tiš sypal sníh. Tatínek se smál, že tam kde v zimě vyjí vlci, v létě výskají kluci. Všichni tři si rychle zvykli na zimu a už po cestě začli žvýkat svačinu. Brzy došli do hotelu, který se nazýval Boubín, vybalili si věci, umyli se a šli spát