Lionell- kapitola V.

Zpráva o tom, že Gabriel umí plavat, se k Lionellově obrovské nespokojenosti šířila po království rychlostí kulového blesku. Všichni zapomněli na to, že mají nového krále; zajímalo je jen, že se konečně našel někdo, kdo dokáže plavat.
Každý chtěl vidět ten zázrak a tak lidé sledovali Gabriela, když chodil večer k jezeru. Jakmile se ponořil pod hladinu, vykřikli všichni úlekem, ale vzápětí se ulehčeně zasmáli, když vyplaval na hladinu a dělal tempo za tempem.
Jediný, kdo se nesmál, byl Lionell. Seděl sám na terase královského paláce a hleděl do dálky. Nepřemýšlel, jen se díval na obzor. Z toho nicnedělání ho po chvíli vyrušil královský hvězdář. Lionell ho měl rád, protože to byl milý hodný stařík, který ho vždy vyslechl a měl po ruce nějakou chytrou radu.
"Hvězdáři, co tě sem přivádí? Dnes je krásná noc, jaktože nejsi nahoře na věži ve hvězdárně?" řekl Lionell a snad poprvé za ten den se usmál.
"Lionelli, chlapče, tvá smutná tvář jde vidět i z nejvyššího poschodí hvězdářské věže. Vím, co tě trápí, ale řešení ti nepřináším. To musíš objevit sám. Jen tak bude mít opravdový smysl. Nedívej se na mě tak, " řekl, když viděl Lionellův nesouhlasný pohled, " já sám to řešení vlastně neznám."
"Opravdu?" zatvářil se pochybovačně Lionell.
"Opravdu, Lionelli," zasmál se hvězdář. "Já hledám odpovědi ve hvězdách. Hvězdy ti totiž řeknou vše, co chceš vědět a co tě tíží na srdci."
"A řeknou mi hvězdy, kde je můj otec? Jak se k němu dostanu? Jak ho dovedu zpátky? A proč se Gabriel vrátil zrovna teď a vyvolal takový rozruch?" Lionell se postavil a začal nervózně přecházet po terase. "Nevěřím tomu, že z této situace může existovat nějaké východisko, při němž bych nevypadal jako hlupák. Zklamal jsem otce, zklamal jsem lid a nevím, jak z toho ven."
"Lionelli, jsi královský syn a to už něco znamená! To, že jsi při Darování dostal Lva lásky, na tom nic nemění, ba naopak. Máš před sebou dvě možnosti, Lionelli. Buď přijmeš královský trůn a budeš vládnou, anebo se vydáš hledat svého otce. V tom druhém případě počítej s tím, že si proti sobě poštveš kněží a velkou část lidu. Ale najdeš svého otce a dáš mu možnost ospravedlnit se přede všemi. Je to tvá volba." Hvězdář se na Lionella zadíval upřeným pohledem.
"Je to tak těžké," povzdychl si Lionell a zase se posadil.
"Otoč se", pokynul mu hvězdář, "a uvidíš odpověď na své otázky."
Lionell se obrátil a zadíval se na noční oblohu. Byla poseta hvězdami, ale jedno souhvězdí tam zářilo více než ostatní.
"To je Darav," pravil hvězdář, "provází poutníky po jejich cestách; ochraňuje je a svítí jim na cestu."
Lionell se na Darav upřeně zadíval a ten se rozzářil ještě větším jasem. Čím déle se Lionell na souhvězdí díval, tím více myslel na svého otce. Rozhodl se. Darav se naposledy rozžhavil a pak světlo postupně sláblo.
"Najdu otce. Najdu ho a přivedu. A Gabriel- ten půjde se mnou."