Vznik Rožnovských Lázní

V krásném údolí obléháni kopci a lesy,v malé usedlině,se sedmi chalupami a malým kostelíčkem.V té sedmé chalupě co chudobou obalená byla,žila vdova Jarmila se
svými dvěma syni.Starším Bohumilem a mladším Jankem.Jednoho letního rána Bohumil řekl „Mámo napeč buchty já půjdu do světa.“.A jak řekl máma udělala a syna radostí z domu vyprovodila „Neplač mámo,za dva roky jsem zpět“.Bohumil byl chlap jak hora,krok dlouhý jak týden bez peněz,hlas jako zvon ale rozumu moc nepobral.Po roce v ten samý den co Bohumil odešel se rozhodl i Janek odejít.„Mámo napeč mi buchty do světa,já mezitím dříví naštípám,střechu poupravím a komín vyčistím.“Když měl hotovo sbalil buchty a flétničku dal máme pusu a vydal se do světa ale šel druhou stranou než Bohumil.Janek byl trochu drobnější sice né úplné párátko ale i tak,hlásek jemný že v rozbouřeném davu se stratyl ale rozumu na rozdávaní,šak při nejhorším dával rady sousedům.Jak tak šel a zpíval si na flétničku,potkal stařenku,no spíš stařenka potkala jeho.Na zádech táhla větvičky z lesíka „To jsem ráda mládenče že jsem tě potkala pomůžeš mi to dones do mojí chaloupky v lesíku “Janek souhlasil a pomohl stařence ale ty větvičky se mu zdáli teší než vypadali.Zhruba v vprostřed lesa měla stařenka chaloupku.Byla v zuboženém stavu měla díravou střechu,komín na křivo,ploteček že by ani pírko neunesl,Janek nevěřil vlastním očím nabídl stařence že jí pomůže.Když byl se vším hotov stařenka mu nabídla talíř polévky z chlebem a jestliže se neurazí že by ho nechala jednu noc spát na peci,aby si odpočinul.Janek neváhal ani chvilku a kývl že ano.Brzo ráno se probudil a jako když hrom udeří žádná stařenka,žádny domeček,byl to snad jen sen a nebo …U hlavy mu ležel prstýnek se vzkazem v hlíně ‚‘Užívej dobře.‘‘ strčil prstýnek do kapsy a šel.Na straně po které šel Bohumil potkal mladou dívku,chvilku jí pozoroval zpoza křoví,jen v košilce a sukénce prala prádlo v řece,kousek od tamtu byl mlýn kde žila.Po chvíli se rozhodl že půjde blíž a tu kráskou selskou dívku pozdraví.
Když byl kousek od ni začal se červenat a při jeho dlouhých nohách se mu zaplantala jedna noha přes druhou a sletěl rovno do řeky.Dívka se lekla až zástěrku upustila a na Bohumila hubatou spustila „To se dělá takhle strašit lidi,podívej se co si uděl zástěrka mi po proudu uplavala” „Já nerad,já ti pro ni doplavu sic nevím jak ale pokusím se.“ „Nech jí tak je už moc daleko a cože pak nějak,ty snad neumíš plavat??“ „Ne,mě do vínku moudrost a důvtip nebyl dán jako mému mladšímu bratru Jankovi.Jsem hloupý tvor,co o svoje nožky dlouhé zapackal do řeky spad a tebe vylekal.“„Já jsem Anička,ten mlýn támdle mému otci patří,chceš-li službu tam já ti jí zařídím “ „Já jsem Bohumil a byl bych velmi rád.“Jejich sympatie byli stéle věčí a věčí až mu Anička syna porodila. Pan táta zuřil a huboval Aničku a Bohumila z domu vyhnal,Anička si dělala starosti co bude dál až Bohumilovi svitlo v jeho prázdné hlavě. „Já zapomněl na mámu slíbil jsem jí že za dva roky jsem zpět a ve službě jsem tři.Ach já…Pojď kousek od tuď je údolí malé tam jsem se narodil tam mámu opustil“.Máma se mezitím strachovala kde syna nechala,smutně vyhlížela z okna až zpoza dáli stíny viděla,z chaloupky vyběhla svého syna převelice objímala. „Ahoj synu a jakou krásnou nevěstu sis přivedl a zpoza peřinky co se to v náruči vrtí a kope snad ne vnouček a jaký krásný.“Když se vrátíme o chvilku zpět,jen co Anička a Bohumil kousek od mlýna byli z druhého konce se Janek oběvyl a k mlynáři si to zamířil.„Dobrý den vinčuji,hledám službu máte nějakou“„Jistě že,před chvílí mi jeden ze služby utekl i z dcerou,nevděčník.“V noci Janka navštívila víla Hamounka(chamtivec tež Držgrešle)a tenoučkým hlasem vybízela Janka aby se probudil dal jí prsten co dostal od stařenky. „Kdeže vílo nedostaneš ani za zlatý sele,ten dám mámě až přídu domů“ „Ale di ti ten prstýnek je kouzelný já ho potřebuji abych se proměnila zpátky na krásnou princeznu”„Jsi víla Hamounka proč by ti měl věřit,ten kdo je chamtivý taky lže a krade,nevěřím ti ani slovo!“
Dobře Janek udělal že prstýnek nedal víle Hamounce ale i tak každou noc se víla vracela k Jankovi a prosila a prosila ale Janek jak z kamene.Jedno rána se naštval a prstýnek hodil do řeky.Když byl mlynář na smrtelný posteli přenechal mlýn Jankovi a ještě ho požádal aby se naposledy napil z řeky která teče u mlýna,Janek udělal jak mlynář řekl.Když se napil rázem ožil
běhal po celém statku v košili jako by mu bylo dvacet.A jak známo taková zázračná novina se jen tak neudrží pod pokličkou,babičky to za chvíli roznesli a dík dřevorubcům se,to rozlehalo po lesích.U mlýna začli stát fronty lidí že,se taky chcou opláchnout vté zázračné řece ale mlynář to byl chamtivec,chtěl aby mu za to lidi platily.To se samozřejmě nikomu nelíbilo a tak se otočily na patě a šli si po práci.Vtom to Janka trklo,postavil malý domeček a nazval ho‘‘Uzdravovací chaloupka u mlýna.‘‘Poté se to rozkřiklo i do dáli a pak se musela přistavit ještě jedna budova,sjížděli se tam knížata z celého světa.Za chvílí si i pekař otevřel kousek od tama pekárnu kde byla vymyšlena první reklama(na Wiikipedii to nehledejte?).
Měl tam napsané‘‘Pravé nefalšované pečivo,upečené z mouky jenž byla namleta z kola, poháněné zázračnou vodou,kupte kupte neváhejte,jen u mě nakupujte.‘‘.Za chvíli měl Janek tak plno,že si musel zavolat brigádníky a přistavět další budovu.Slézali se tam také géniové a vynálezci kteří třeba vymysleli lehátka a podobně,byli sice dost nestabilní ale když se něco stalo šup do řeky.Janek mezi návštěvníky nalez i svojí věrno lásku,která měla velkorysého a bohatého otce.Z generace na generaci byla ‘‘Uzdravovací chaloupka u mlýna.‘‘,hezčí a vymakanější natolik že známy lékař a oběvitel genetiky Georg Mendel se procházel po parčíku a obdivoval krásu Rožnova pod Radhoštěm.Když se dnes podíváte na Lázeňský domek v parku,uvidíte jak generace postoupila od malebné chatrčky až po velkolepou stavbu.A co se stalo z Bohumilem a Aničkou?Ti žili v chaloupce z maminku a Anička počala ještě dvě děti které se Jankovi pletly pod nohy