Kterak se stal Cumcajs prvním feministou

Bylo, nebylo, dávno nedávno, v jednom rozlehlém a chudém království. Za devatero horami a devatero řekami, u lesa Řáholce, žili dva lidé v páru. Byli to příslušníci obou pohlaví, manželé, a již několik let bydleli v malé dřevěné chaloupce. Na chaloupce se velmi intenzivně podepsal neúprosný zub času a tak dřevo chtě nechtě podléhalo zkáze.
Oba byli chudí, neměli pořádnou práci a na živobytí si vydělávali, jak se dalo. Spíš se dá říct, že se moc nedalo a podle toho to také vypadalo. Marjánka uklízela a starala se o domácnost. Za svou dřevěnou lesní vilkou měli bramborové políčko. To byl hlavní zdroj jejich příjmů.
Každé ráno Cumcajs ochotně a velmi časně vstával, pomiloval stále spící ženu, hygienou se příliš nezabýval, natáhl své spodní prádlo, promazal bicepsy a s radostí vyběhl na pole. Snad to byla amnézie či co, ale pokaždé, když jeho obuv olízly první částečky hlíny, uvědomil si, že nemá, čím obdělávat. To ta chudoba. Bez dlouhého uvažování se vrátil do domu, vzal bič po svém zesnulém otci, a když vešel do „ložnice“, namířil na spící ženu a šlehnul. Jeho manželka pološílená vyskočila z postele, jsouc vytržena z erotického snu, si chtěla vyčesat své blond kadeře a alespoň se ustrojit, avšak než stačila cokoliv podniknout, už stála na poli, nahá, s popruhy na zádech a dostávala bičem mezi lopatky. „Hybaj, mrcho, táhni!“ křičel na ni Cumcajs drbaje se přitom na intimních partiích. Žena hořce plakala, samou námahou téměř nedýchala, potila se tolik, že dík jejím slzám jí pod nohama vlhla půda a ona se do ní bořila, což podstatně stěžovalo její konání. Cumcajs stál a tupě zíral na její „ladné“ pohyby.
V průběhu této nepěkné scenérie šla kolem chaloupky skupina lidí. Cumcajs onu skupinu zpozoroval a když zjistil, že jde o ženy, ke všemu velmi spoře oděné, zbystřil smysly a zavolal na ně. Myslel si totiž, že je vtipný a že je svým ostrovtipem okouzlí. „Kde jste se tu vzaly krásné panny? Jak tak na vás koukám, ještě nejste vdaný. Co takhle pár brambor do hrsti, nechte starce, ať naposled vás pohostí.“ Ženy se zastavily a dívaly se směrem k němu. „Proč bychom se nestavily, proč bychom si nedaly. Když nám starý brambor dá, když nám starý brambor dá.“ Zatímco se procesí vydalo k chaloupce, žena trpící na poli oddechovala. Bylo jí jasné, že se muž nedívá a že je zaměstnán až příliš novými příchozími. To už seladon Cumcajs utíkal vstříc oněm ženám, ochotně se s nimi vítal, i ony s ním, avšak když si začal stahovat své spodní prádlo, všiml si, že jedna žena hovoří s jeho manželkou, která pláče. Zbytek skupiny také přešel k poli, bylo vidět, jak dávají hlavy dohromady a jak se najednou napřímily. Stáli proti sobě, Cumcajs a skupina žen v čele s jeho manželkou. „Jsme uctívačky boha Femina a jako takové nesmíme dopustit ono příšerné příkoří na naší družce. Na něho, sestry, zaslouží si trest!“ V tu chvíli Cumcajs, se spodky u kolen, dal se na útěk před rozzuřeným davem a zamkl se v kadibudce. „Tady budu v bezpečí,“ myslel si. Naivka. Rozvášněné ženy zdemolovaly budku odshora dolů, zběsile roztrhaly jeho spodní prádlo, omráčily ho ulomenou fošnou a jeho bezvládné tělo dotáhly k poli. Nasoukaly jej do popruhů, bičem vzbudily, a zatímco se konečně i on potil, dřel a obdělával půdu, ženy obveselovaly kdysi týranou novou přítelkyni.
Náhle tu byl večer. Cumcajs byl milostivě osvobozen z těch odporných kožených mučidel a dovlečen do domu. „To je bordel,“ pomyslel si. „Nikdy jsem si toho nevšiml.“ Jestli se domníval, že si lehne a nechá odpočinout své zmožené údy, mýlil se. Opět odkudsi přišla rána bičem a Cumcajs byl donucen uklízet celý dům. Náhle nejen, že si uvědomil přítomnost nepořádku jakožto i tu strašnou práci, kterou nutil dělat svou manželku, ale začínal uvažovat i o výhodách chudoby.

Hodně pozdě, venku padla černočerná tma, se rozhlédl po místnosti, a když zjistil, že ženy spí, padl na obličej a také usnul.
Ráno, když se probral, zjistil, že je mu ukrutná zima a že leží u políčka vedle svého biče. Po chvíli se rozkoukal a začal hledat ženu. Měl na paměti hororovou událost minulého dne. Manželku našel, jak spí doma, na posteli. Její tělo bylo poseto šrámy z bičování, ramena měla do krve sedřená od kožených popruhů, byla stále nahá a ležela tu jako mrtvola s tím rozdílem, že její hrudník se pohyboval nahoru a dolů tak, jak bylo u nemrtvých lidí zvykem. Zíral na ní, už ani necítil chlad, a nemohl s tím přestat. Pak se usadil na posteli k manželčiným hubeným nožkám a tiše přemýšlel. „Byl to snad jen sen nebo se to skutečně stalo?“ „Feminus, bůh, to je blbost.“ Když už si myslel, že záhadu rozluštil, uvědomil si ošklivou bolest na hlavě. Tam ho přece měly bouchnout.
Náhle ucítil tlak na své hrudi, na níž když pohlédl, nevěřil svým očím. Jeho hrudník se otevřel jako zámecká brána a z něj vykoukla ženská hlava. Ženská hlava, kterou znal, ale dlouho ji neviděl. „Mami!“ zakřičel po chvilce. „Ne tak docela, miláčku. Já jsem tvá anima a jsem tady, abych ti otevřela oči.“ „Cože??“ Oba tam na sebe hleděli, jeho manželka se zatím překulila na druhý bok, byla příliš unavena včerejší prací. Tak to bylo vždycky. „Pamatuješ na včerejší den?“ „To bylo varování. Jestli se ke své ženě nebudeš chovat tak, jak jí náleží, stihne tě trest boží. Bůh Feminus na tebe sešle svou kletbu a po smrti si tě vezme k sobě.“ „Kam?“ „Existuje místo mezi peklem a nebem a to je říše žen, kam všechny zemřelé po své smrti přicházejí a kde krutě trestají ty, jež je za života tolik trýznili. Slyšel jsi jistě o věčném utrpení, viď?“ „Jo.“ „Tohle je tisíckrát horší! Těch míst se bojí bůh i ďábel. Žádný muž tam nechce být, ale je vás tam víc než dost. Nechceš-li se do těch míst dostat, buď citlivý k opačnému pohlaví! Jinak budeš trpět! Sbohem, muži!“ Než stačil cokoliv říct, hrudník se zavřel a hlava zajela dovnitř. To setkání chvíli vstřebával, a jakmile mu to všechno došlo, neváhal.
Jemně svou drahou polovičku probudil, všechno jí řekl a řekl také, že pokud bude souhlasit, odejdou odtud do města a pokusí se žít lépe. Souhlasila. Posbírali to, co bylo nejnutnější, a vyrazili.
Po cestě je však nečekaně přepadli vlci a i když se oba postavili bok po boku velké přesile, jeho ženu vlci sežrali. Cumcajs truchlil. Dlouho truchlil a pak se rozhodl, že bude psát. Našel klacky, plno klacků, a kosti. Samozřejmě ne kosti manželčiny, ale kosti vlků, kterým se pomstil za ženinu smrt. Sepsal vše, co mu anima řekla a na závěr se zmínil o bohu Feminovi. S touto moudrostí pak putoval světem a poučoval jiné muže.
Jak už to tak bývá, mnohde uspěl a mnohde ne. Pravděpodobně to byl on, první z prvních, Cumcajs feminista. Budiž nám jeho dobrodružství poučením a jemu budiž země lehká. Pokud ovšem neputuje dodnes.