Opuštěni na ostrově

Na jednom zdánlivě opuštěném ostrově se právě probudilo jakési malé roztomilé stvoření s velikýma očima. Vystrašeně se rozhlédlo okolo sebe a nestačilo se divit-tohle přeci není údolí, ve kterém žijí i jeho rodiče a starší sestřička. V jeho rodném údolí rostou nádherné stromy a květiny, žije tam plno milých živočichů a bývá tam krásné počasí, zatímco tady je vyprahlá krajina a déšť hasí rozsáhlý oheň způsobený nejspíš velikým horkem. Stvoření se rozhodlo, že zdejší krajinu trochu prozkoumá a zjistí, zdali tu není k jídlu něco, čím ho vždy krmila jeho maminka. K jeho smůle však všechny rostliny byly spálené na prach a nikde ani živá duše, která by mu pověděla, co se stalo. Bloudilo sklesle tam a zpátky po ostrově a tekly mu slzy velké jako hrách a hořké jako list pampelišky a nevědělo, co má dělat. Po chvilce našlo nějakou jeskyni, tak si do ní vyčerpané lehlo a doufalo, že to, co se děje, je jen ošklivý sen.
„Lexi, kdo to je? A co chce v naší jeskyni??“ „To nevím.“ „Nevzbudíme ho?“ „Ne! Co když je nebezpečný a bude nás chtít sežrat?“ „Vždyť je malinký!“ „Nech ho spát, Filipe!“ Filip, jeden z malých křečků, kýchl. Stvoření se s leknutím probudilo a když spatřilo dva malé křečky, začalo křičet a křečci křičeli také. Filip řekl: „Prosím, nejez nás!“ Stvoření na to: „Nebojte! Co jste zač?“ Lex na to: „Jsme křečci. Já jsem Lex a tento moula vedle mě je Filip. A ty jsi co? A jak se jmenuješ?“ A stvoření na to: „Já nevím! Nebývalo tu náhodou údolí s rostlinami a různými zvířaty?“ Filip na to: „Jo, ale předtím, než sem spadl ten meteorit a zpustošil to tu! Ostatní si klidně odpluli na jiný ostrov ještě před tím, než to sem spadlo a nás tu zapomněli! Stavěli takovou velikánskou loď...“ A stvoření na to: „Kdybychom postavili VLASTNÍ loď, věděli byste jak se za nimi dostat?“ Lex na to: „Jasně že ano! Stačil by dokonce obyčejný vor, ale my křečci nemáme sílu ani na to, abychom uzvedli pár klacíků, natož celou kládu!“ Stvoření se nedalo: „Ale teď tu jsem já! Musíme to zkusit!“ Oba křečci souhlasili. Asi po týdnu vyčerpávající práce v období silných dešťů byl vor na světě a tři kamarádi se vydali na cestu za ostatními na druhý ostrov. Jenže vlny jim ztěžovaly cestu, takže si nedávali moc nadějí, ale dopluli úspěšně. Stvoření hledalo svojí rodinu a když ji našlo, všichni se mu hned omlouvali a měli strašnou radost že je živé a zdravé a že je zas s nimi. Stvoření se hned ptalo svých rodičů co je zač a jak se jmenuje. Když se to dozvědělo, běželo za Lexem a Filipem, kteří byli též u své rodiny a řekl jim: „Tak prý jsem drak.. A jmenuji se Emil.“