Nepojmenovaná pohádka pro jmenovanou princeznu

Tato pohádka nebude začínat tak, jak je spousta z vás zvyklá. Tedy tím typickým "za devatero .. blah, blah, blah .. žila, byla". Nebude tak začínat, protože tahle princezna žije a skutečně. Patří k těm posledním princeznám na tomto světě. "Nojo, tak je poslední" řeknete si. Haha, kdepak! Uvědomte si fakt, že to je poslední úrodná půda pro pohádky. Protože jakmile vymřou princezny, nebude už o čem víc psát, ale nemusíte se bát. Já už se o to nějak postarám!



Daleko, za jedněmi horami a asi třemi řekami žije princezna. Je to typická moravská princezna, takže se jmenuje Anička. Jak už to bývá, každá princezna má těžký úděl. Semtam je to nějaký drak, zlobří xichtík při měsíčním svitu, a nebo je prostě mrtvá a jen čeká, až jí někdo laskavě resuscituje. Naštěstí naša princezna Anička má toto "prokletí" v poměrně menší formě. Tedy záleží na úhlu pohledu. Abychom se už konečně dostali k jádru mukla -> Anička hrozně ráda tancovala. Ono se to zřejmě na první pohled nejeví jako prokletí, ale opravdu - je to prokletí. Její tatínek, pan Král, jí musel pořádat megalomanskě plesy, protože Anička zbožňovala tu atmosféru. Spousta pití, spousta jídla a hlavně spousta tance. Během každého plesu protančila nejméně patery střevíce od Bati. Tohle prokletí na ní skočilo z její taneční partnerky - z Princezny Kačky (o té už toho nic moc víc psát nebudu, protože už svého prince našla). Další hrozný fakt na Aniččině kletbě byla nezásoba partnerů. Každý tanečník odpadl hned po první písni. Když se Anička roztančila, od podpatků jí létaly jiskry a šaty vypadaly jako by měly okamžitě vzplanout. Už od půlky písně bylo okolo Aničky kolo z diváků, kteří nad tím vším jen otvíraly pusy.
"A vyhrála už někdy něco"
No to je přeci jasné! Od doby co byla prokletá, musela tančit a bylo jí jedno zda je za to nějaká cena nebo ne. Postupem času už jí na soutěže nepouštěli, Království pomalu krachovalo, protože útraty za plesy, bály, večírky a hlavně za protančené střevíce (Baťa v tu dobu hodně zdražil, aby profitoval na Aniččině prokletí). Pan Král už nevěděl jak dál, a tak dal své slovo:
"Slyšte, slyšte! Kdo vysvobodí princeznu Aničku z jejího prokletí, zakletí, či čehokoliv jiného, dostane ji, 10% ze všech zisků Království, polovinu všech dluhů a taky letní sídlo se třemi peřinami."
Takhle to hlásili mluvčí Krále po všech městech. No samozřejmě že se tato zpráva dostala i do království "Za humny". Mladý princ, který byl mimochodem vélmi chytrý, okamžitě věděl o co jde. Poznal, že na tohle prokletí nejlépe pomůže hádanka. Hádanku ale musel nejdříve vymyslet. Nicméně po cestě k princezně měl pár hodin k přemýšlení. Když dorazil, okamžitě šel za princeznou, aby jí hned vysvobodil.
"Princezna tančí..." Ozvalo se suše od tatínka krále. Prince tedy šel do sálu a opravdu - Anička tam tančila a tančila bosa. Princ hned začal mluvit:
"Po cestě sem, jsem narazil na řezbáře a krejčího, kteří měli cestu stejným směrem. Už se smrákalo a tak jsme se utábořili. U ohně řezbář vyřezal pannu krásnější než slunce, krejčí na ni ušil šaty lehčí než padající sníh a já - já jsem ji naučil mluvit. Pak jsme se moc pohádali o to, komu vlastně panna patří." Princezna se zastavila a s přimhouřenýma očima se na prince podívala.
"No.. přeci ty, protože jsi jí naučil mluvit. A vůbec! Kdo jsi á co tu děláš? Copak nevíš, že mě při tanci nikdo nesmí ru..." Princezna se odmlčela. Uvědomila si, že už nemusí tančit. Rozeběhla se a skočila na prince. Velmi ho pobozkala a byla svatba. A tak, jak to bývá - děti až po svatbě. Princ splatil všechny dluhy a vytáhl království z finančních průserů.
Tak to vidíš, nakonec jsi byla zachráněna princem.
Zazvonil zvonec, pohádky je konec, musíme vstávat a jít do školy!