O myši a notebooku

"Kdo to tu zase kliká tak nahlas?!"
Z poza zrezavělého kontejnéru se ozvalo:
"T-to budu já, omlouvám se, s-slečno."
"To je v pořádku," usmála se "jen už toho prosím nech."
"Já se vám o-opravdu omlouvám, ale pohádali jsme se s 'touchpadem' a z trucu přestal fungovat..."
"Věříš v osud, notebooku?"
"Osud? To nevím .. Proč se ptáte, slečno?"
"Nech si tu slečnu, já jsem Myš..."
"M-myš?" Notebook vyhlídl zpoza kontejneru a opravdu - stála tam myš od Geniusu. Ve tváři mu bylo poznat, že se okamžitě zamiloval. A tak se notebook s myší seznámil. Jak vidíš, nebylo to žádné pohádkové seznámení, ale obyčejné seznámení jako z 'béčkového' indického romantického filmu.
"Ano, myš" odpověděla s notným smíchem "čemu se tak divíš?"
"Víte .. víš, já byl doteď jen s touchpadem, a tak jsem na myš nemohl ani pomyslet. Vlastně jsem neměl důvod. Jenže se pak touchpad urazil a kompletně se porouchal a já nemám nic, co by mě ovládalo."
Myš stála a usmívala. Chvíli bylo ticho, ale pak myš promluvila:
"Jsi zoufalý a stále se bojíš zeptat?"
"Z-zeptat? A na co?"
"Takhle to ale daleko nedotáhneš." A znovu se zasmála "Tak se zeptej ... pokud se bojíš odmítnutí, můžu ti slíbit, že ve chvíli kdy se odvážíš zeptat řeknu já 'ano'" Notebook mlčel - sbíral všechnu možnou odvahu. Nakonec ji přeci je sebral a vykoktal ze sebe:
"M-m-m-mohla b-by jsi se na m-mě napíchn..." Myš mu skočila do řeči
"Ano.." a svůj USB konektor zapojila do USB slotu v notebooku.
A tak se propojili. Myš byla s notebookem šťastná. Tedy alespoň se tak jevila. Přeci jen s ním manipulovala jen a jen ona. I když se třeba notebook trošku vzpouzel a udělal chybovou hlášku, myš jen klikla na 'křížek' a byl konec vzpouzení. Nicméně notebook byl spokojený. Myš byla trochu rebelka, takže ho natáhla do 'undegroundu' kybernetiky. Kde vznikaly nové typy virů a různých malwarů. Občas se sjeli z nějakých binárních kódů, které jim trochu zašrotovali s procesorem. Notebooku to bylo jedno, jen když mohl být se svou myší. Ale jak už to v moderních pohádkách bývá, není vše tak, jak by mělo. Jednoho rána, po proflámované noci, se notebook probudil sám. Jeho myš byla pryč a on nevěděl kde. Když chvíli přemýšlel, všiml si, že je připojený na internet a že má spuštěný internetový prohlížeč. Zalistoval v historii a poslední, co tam našel, byl odkaz na jízdní řády MHD. Rozhodl se myš najít, protože si bez ní nedovedl existovat. Nasedl na první autobus, který viděl a jel. Prošel spoustu zapadlých i světoznámých koutů města. Chodil v temných uličkách a díval se do každého kontejneru s baterkami. Prolezl spoustu pochybných bazarů a dalších jiných útočišť pro 'počítačové komponenty bez domova'
"Neviděli jste tu myš? Je malá a má USB konektor" s vystrašeným výrazem všem ukazuje jejich společnou fotku, kterou měl nastavenou jako tapetu plochy. Každý se na něj díval jako na pytel blech. Semtam mu dokonce vyhrožovali odejmutím displeje pomocí gilotiny. Notebook tomu nerozuměl, až jednou hledal v temných uličkách královské třídy 'King's route'. Opravdu pečlivě procházel všechny možné kouty a díval se za každý roh, ale právě tady ji znovu uviděl. Jen stál s otevřenou pusou a díval se na ni. Jak si tam stála a povrchně se culila.
"Zdravíme vás naši milí poddaní..." četl notebook nahlas "...děkujeme za vaše daně - bez nich bychom byly na dně." Nemohl uvěřit vlastním očím. Jeho zrak se celou dobu upínal k obrovskému billboardu ozářenému zapadajícím sluncem. S výrazem počítače po několika reinstalacích se vydal ke královskému hradu. Hrad se tyčil na kopci. Než tam došel, teplé letní slunce zapadlo a chladný stříbrný měsíc jej vystřídal. Nebe bylo plné hvězd, ale na obzoru byl ještě červený pruh světla od slunce. Stanul před vysokou hradní bránou - byla z kovových tyčí a hlavně byla otevřená. Notebook nenápadně proklouzl dovnitř, aby si ho raději nikdo nevšiml. Vešel do hradu a procházel se chodbami. Čím dál šel, tím hlasitěji zněla hudba. Když už si myslel, že hudba nemůže být silnější, otevřel veliké ebenové dveře a vyvalila se vlna hluku, cinkání lžící, lžiček, lžičiček. Spousta tanečního ryku. Každý tančil s každým. Prostě ples jak má být. Notebook v davu zahlédl svou myš. Chtěl za ní jít, chtěl na sebe upozornit, ale nevěděl jak a pořád nechápal, jak je možné, že je to dcera zdejšího krále. Ještě chvíli tam stál a přemítal, a pak se už rozhodl odejít, když v tom si ho všimla myš. Okamžitě za ním vyběhla z tančícího davu a omluvila se mu. Políbila jej a zapojila svůj USB konektor do jeho USB slotu. No a tak spolu jsou doteď. A budou nadále.
A co z toho vyplývá? To, že pokud něco chcem. Pokud něco potřebujem, musíme si zatím jít, ať už to pro nás znamená sebevětší oběť.

Zazvonil budík a šlo se do školy! KONEC.