Jak vznikají hradby

Jak vznikají hradby

Měla jsem svůj svět. Krásnej a pohádkovej. Nedávala jsem na něj ale pozor. Naopak, chtěla jsem se o tu nádheru podělit s ostatními. A pak jsi do něj vlezl ty! Bez varování jsi vstoupil až do míst, kam se jiní nikdy nedostali. Dodnes nevím, jak se ti to podařilo. Vím ale, co jsi udělal z mého světa...
Jako obr ses pohyboval v mém malém království. Polámal jsi květiny a svým křikem jsi vyplašil divoká zvířata. Nesnažil ses můj svět pochopit. Co se ti nelíbilo jsi prostě zakázal. Ale zákazy do mého světa nepatří! Ani lži...
Množství lží, které jsi do mého světa nanosil, způsobilo velké bouřky a povodně. To, jak ses snažil si ochočit mě i bytosti z mého světa, způsobilo zemětřesení.
Když jsem se z toho po čase vzpamatovala a uviděla tu spoušť, snažila jsem se tě dostat pryč. Vysušila jsem louky a vysadila nové květiny. Ale ty ses vždycky vrátil a polámals je. Nevěděla jsem jak uzavřít brány a zakázat ti vstup. Naštěstí tvá moc byla čím dál, tím slabší. Až se to jednou povedlo. Byl jsi pryč!
Můj svět se začal nejistě a velmi pomalu vracet ke své dřívější podobě. Po dlouhé době se vrátila i plachá zvěř a kouzelné bytosti. Ale můj svět už stejně není takový jako dřív... Okolo něj se vytvořila pevná betonová hradba. Je šedá a studená. Vůbec se nehodí k mému křehkému světu... Jen už budu asi napořád mít strach ji zbourat...