O hvězdičce

Žila, byla jedna hvězdička. Ano, opravdu - hvězdičky žijí. Sice jsou celý den na nebi, ale tam si žijí svoje životy. Přes noc spí spolu s námi, ale přes den všechny jedou do školek, škol, podniků, fabrik a parlamentů, kde dělají, co musejí. Na hvězdičkách je zvláštní to, že celé věky bydlí na jednom místě. Lidé jejich sídliště pojmenovali různě. Zcela bez pochyby znáte malé sídliště Velký vůz, a nebo velké sídliště Malý vůz. Na sídlišti Orionův pás bydlí jen bohaté hvězdy. Nejjasnější a nejstudenější místo k bydlení je na Severce. Bydlí tam Večernice. Tu poznáte tak, že je většinou jako první na obloze jasně vidět. Mořeplavci, si podle světel jejích obrazovek určovali sever. Je věru náhoda, že tam, kde je Severka, je zároveň Severní pól. Opravdu jde o neuvěřitelnou shodu jmen a míst. Abyste pochopili důvod, proč Večernici vídáte každý večer, když někde nasáváte, tak je to proto, že Večernice je neuvěřitelná pařmenka. Opravdu. Celý její dům je obestavěný monitory (samozřejmě i ze vnitř). Nejen, že jí na obří televizi hraje MTV Rock, ale na protilehlé stěně má puštěnou hudební stanici Vh1. Na zbylích monitorech běží spousta nových i starých her. Večernici lze od jiných hvězd dobře poznat podle toho, že z ruky nepustí joystick. Vy si asi říkáte "To musí bejt ale tvrďačka. Ta bude asi oblíbená jako ohluchovadlo Justina Biebra." Hahá, kdepak. To byste se velmi mýlili. Nebyla to žádná drsňačka. Důvod, proč ji vidíte ještě v době, kdy je na obloze slunce, je prostý. Je totiž strašná poseroutka. Pracuje jako ilustrátorka knížek jednoho úžasného spisovatele. Víte, dřív takový posera nebývala. Jako každá hvězdička byla jen kus kamene a nikdy nic necítila. Necítila dokud nepoznala toho úžasného spisovatele. Okamžitě se do něho zamilovala. Jenže hvězdy a hvězdičky jsou všechny do jedné z kamene a jen vyjímečně se stane, že u nějaké praskne velká kamená krusta a objeví se hřejivé srdíčko, které dokáže tolik milovat. Asi si říkáte, co to má společného se strachem ze tmy. Je tu spojitost a tu se teď dozvíte. Tento hvězdný spisovatel psal strašidelné povídky, plné nestvůr a strachu. Většinou si hvězdičky knížek v knihkupectví ani nevšímaly, protože civěly do mobilů, iPadů a ostatních hloupostí dnešní krásné doby. Jenže naše hvězdička tvořila do těchto knih ilustrace. Samozřejmě - aby mohla vytvořit ilustraci - musela znát děj. Potíž byla v tom, že když se hvězdička zamiluje, praskne kámen a objeví se cit... a z citu strach. Hvězdičku tak vyděsily ty stvůry a nestvůry v knížkách, že vždy, když skončí v práci, upaluje, upaluje a upaluje co jí nožky stačí, aby stihla celý dům rozsvítit, než slunce zajde za obzor a na nebi nastane noc. Teď už ale spí.
Vždy, když ve tmě pocítíš strach, podívej se na oblohu. Pokaždé, když se podíváš na oblohu a uvidíš jí, jak hraje Age of Empires II, vzpomeň si na tuhle pohádku a všechny stvůry, nestvůry, příšery, nepříšery, strašidla, nestrašidla zmizí. Teď už zavři oči a spi.