O mraku

Žil, byl jeden malý bouřkový mrak. Na jeho jméno si už bohužel nepamatuju. Naštěstí pro náš příběh není podstatné.Co ale naopak podstatné je, je důvod, proč tu o něm vlastně píšu.
Znáte bouřkový mraky. Takový ty černý věci na obloze co dělají bumprásk a myslej si jak jsou drsný. No tak tenhle náš malej mráček byl jedním z nich. Byl zvláštní, neboj, jinak bych o něm nepsal. Chudák se totiž bouřek bál. Jistě si umíš představit tu trapnou situaci. Něco jako když má pavouk arachnofobii, nebo když má kočka alergii na kočičí chlupy. Prostě pech. Jenže co s tím? Mrak, kterej se bojí bouřek? Co si o něm ostatní nebeský tělesa pomyslej? No co asi: "Anarchista je to! Duhu, duhu by chtěl dělat a né bouřky!" říkali si o něm ostatní mraci. Jasně že to náš malej mrak špatně snášel. Ona šikana není nikomu příjemná. Tedy alespoň ne šikanovaným.
Musí se to změnit, to je jasná věc. říkal si mrak. Vždycky, když už se všechny náboje kladně a záporně nahromadily, mrak byl připravenej vyšvihnout blesk. Už. UŽ! ... blesky lítaly všude okolo něj, ale z něj ani jeden.
Takhle si mrak žil. Nebyl to lehkej život. Lidi dole sice byli rádi, že je blesky z mraku neobtěžovaly a nestrašily, ale mraky okolo něj si z něj dělaly legraci. Tedy z prvu, pak už ho jen ignorovaly a považovaly ho za podivína a ještě později za šílence. "Bouřkovej mrak, kterej se bojí bouřky, kdo to kdy viděl... a nekoukej na něj synku, je to podivín." říkaly si mraci okolo.
Mraky dlouhý život nemají, spadne vlhkost, začnou období sucha a mraky se rozplynou v pouhé nic.
Ty si určitě pořád říkáš, že to není nic zvláštního, ale opravdu je to zvláštní příběh. Protože náš malej mráček se při svém odchodu rozloučil jako nikdo - nejdřív z něj začalo poprchávat. To byl smutný, moc smutný. Čím smutnější byl, tím víc pršelo. Po chvíli ale mrak necítil smutek, jen vztek. Kapky deště se změnily na zmrzle krupky a kroupy. Mrak věděl, že už stejně odchází a není tedy čeho se dál bát. Vypustil všechen vztek a ... toho dne si všichni zavírali okna. Báli se. Takhle silnou bouřku totiž ještě nikdo nikdy nezažil.