Mravenčí epopej - 2. kapitola

Možná se v mravenčím světě vyznáte lépe než já, vlastně je to docela pravděpodobné, protože já se v něm vlastně neorientuji vůbec. I přes svůj handicap ovšem vím, že každý mravenec, dokonce i ten nejmenší a nejslabší, má svoji kmotřičku. A právě za ní našeho hrdinu silák Rambo táhl a vlekl.

Rudolfova kmotra byla babkou kořenářkou celého mraveniště. Neléčila zlomeniny, žloutenku nebo cirhózu jater, to nechávala odborníkům v nemocnici, když si ale někdo stěžoval na opakovanou bolest v tykadlech, šel za kmotřičkou. Když měl nějaký mravenec teplotu nebo rýmu, ano hádáte správně, šel za místní babkou kořenářkou. Tím pádem Rudolfova kmotřička přispívala ke všeobecnému pořádku, a i díky ní pracovala celá kolonie jako dobře namazaný stroj.

Rudolf ani nevěděl jak, ale najednou seděl před hořícím krbem, zabalený v pletené přikrývce a s šípkovým čajem v ruce, ten navíc jeho kmotra osladila medovicovým medem. Ten je totiž na trápení a bolavé srdce nejlepší. Tak se stalo, že Ruda už necítil žádný stud a ostych a celé své trápení ze sebe vyvalil, asi jako to děláte vy, když vás něco souží a konečně se odhodláte to říct rodičům nebo kamarádům.

Jakmile kmotra vyslechla Rudolfovo trápení tleskla všema čtyřma rukama, a ještě si povyskočila.

„Rudolfku, teď mne dobře poslouchej, musíš chytit příležitost za pačesy. Moc dobře víš, co ti vždycky říkám. Komu se nelení, tomu se zelení. A navíc, odvážnému štěstí přeje, to je doslova a do písmene tvůj příklad. Nekoukej všude kolem a nehledej, kde je tráva zelenější. Musíš se postarat o to, aby sis svůj anglický trávník sám vytvořil. Vyrazíš do světa!“

„Vyrazím do světa? Vyrazím do světa! Objevím nové kraje, poznám další tvory ze zvířecí říše! Zažiji dobrodružství. A, a, a,“ vychrlil ze sebe Ruda, to v sobě našel odhodlání a touhu něco dokázat a zažít. Bohužel po chvilce začal jeho hlas slábnout až se opět dostal do smutného, plačtivého tónu. „Ani nevím, co bych měl přesně dokázat, abych se stal slavným a upoutal královnu,“ to totiž našeho mravenečka opět přepadla beznaděj a sklíčenost.

„Neházej flintu do žita. Kdo nic nedělá nic nezkazí, a to ty můj milý Rudolfe nesmíš dopustit! Já přesně vím, co musíš na své cestě za láskou podniknout. Daleko, až za lesem, asfaltovou cestou, kruhovým přejezdem a přechodem pro chodce je obchod. Penny. Tam je to, co hledáš, a to co přiměje královnu vzít si tě. Čokoláda, ale nejen tak ledajaká. Je to 70% čokoláda Lind Excellence při jejíž výrobě byly použity ty nejlepší kakaové boby až z Jižní Ameriky. Dones královně kousek téhle čokolády a určitě ti padne do náruče,“ vykládala kmotra před sebou, v křesle, schoulenému mravencovi.

„Vím, co chceš říct,“ zarazila kmotra Rudu, který se už, už nadechoval, aby mohl opět odporovat a najít důvod proč se na cestu nevydat. „Ano, je to daleko. Já ti, ale dám něco, co ti pomůže,“ během těchto slov se začala přehrabovat ve svém hnízdě. Z jeho útrob vyletěla bačkora, hodiny, džbán, forma na bábovku, šicí stroj, učebnice dějepisu pro třetí třídu základní školy a mnoho další veteše. Až po delší chvilce našla to, co hledala. Otočila se zpět k návštěvníkovi svého brlohu a v rukou držela bílou, papírovou krabici, na které se černým nápisem skvělo NIKE. Ruda pozvedl zrak a pohlédl na krabici. Slyšel příběh o těchto teniskách. Netušil ovšem, že je někdy spatří na vlastní oči. Zamrkal, aby se ujistil, že ho nešálí zrak. Ne, opravdu, koukal na boty NIKE Cortez Classic new generation white Varsity red s koženým svrškem a tou nejkvalitnější gumovou podrážkou! Pod tímto názvem se tyto boty prodávají v prodejních řetězcích a obchodech, ale prostí lidé jako vy nebo já je známe pod jednodušším názvem. Forrestovky či Gumpovky. V těchto střevících údajně Julius Caesar překročil Rubikon. Říká se, že je měl Gavrilo Princip na nohou, když zastřelil následníka trůnu Ferdinanda D´Este a vyvolal tak První světovou válku.  Při opětovném zkoumání prvních záběrů z měsíce byla zjištěna nečekaná věc. Neil Armstrong vkročil na povrch měsíce v tzv. Forrestovkách.

Po tomto velkém a vzácném daru již nebylo o čem debatovat, a tak se vše rozběhlo ráz na ráz. Rudolf se rozloučil a vrátil se do své dělnické, ubytovací kóje. Tam vzal svoji krosnu a začal balit. Házel do něj vše, co mu přišlo pod ruce a o čem si myslel, že se mu bude při cestě za dobrodružstvím hodit. Poté obsah batohu přehodnotil, vše opět vybalil a začal hezky pěkně od začátku. Tento proces opakoval ještě šestkrát, dokud mu v baťůžku zůstal pouze: spacák, karimatka, lékárničku, baterku, kobercovou pásku, švýcarský nožík, náhradní ponožky a nějaký ten pamlsek až mu začne kručet v bříšku. Hned poté si přehodil baťůžek přes rameno, rozhlédl se po svém pokoji, utáhl si tkaničky na svých nových botách a vyrazil vstříc novému dobrodružství. Rudolf spoléhal na své schopnosti zkušeného mravenčího dělníka a zálesáka, potravu si najde nebo uloví a jiné problémy na své cestě jednoduše neočekával. Je mi jasné, že moc dobře tušíte, jak hodně se náš hrdina mravenec Rudolf spletl.