Závist, Nenávist,Zloděj, Dráb a Smrt

Také si všímáte, že nejenom v naší zemi, ale i na celém světě, přibývá zloby, chamtivosti, závisti, nenávisti a zlodějů? A nejsou to jen zoufalí zloději, kteří kradou, aby mohli přežít, ale stále rychleji přibývá zlodějů, kteří kradou jen proto, aby měli stále víc a víc?
----------------------------------------------------------
Pohádka:
========
Žila, byla, v jedné zemi vládkyně - paní Závist.

Vše, co kdo měl a ona neměla, uměl a ona neuměla, vlastnil a ona nevlastnila, záviděla s mučivou bolestí.

Lidé si uměli vyrobit mnoho potřebných věcí a ona to neuměla. Vše, co uměla bylo jen poučovat ostatní a vyvyšovat se nad ně. Jenže pouhým povyšováním své pyramidální inteligence nad ostatními se nic vyrobit nedalo.

Tak jí ta její neutuchající, palčivá, závistivá nepřejícnost, pomalu užírala.

Jednou večer kdosi zaklepal na dveře.

"Kdo to otravuje!" zasípala skřípavým, vzteklým hlasem.

Dveře se rázně otevřely a mezi nimi stály čtyři osoby, po paty zahalené v ohavných černých pláštích.

"Kdo jste a co chcete vy hnusné osoby?" zeptala se zamračeně paní Závist.
"Jsem Nenávist a přišla jsem Ti pomoci," odpověděla první osoba.
"Jsem Zloděj a přišel jsem Ti pomoci", řekla druhá osoba.
"Jsem Dráb a přišel jsem Ti pomoci", řekla třetí osoba.
"Jsem Smrt a přišla jsem Ti pomoci", řekla čtvrtá osoba.

"Jak vy byste mi mohli pomoci?" zeptala se jich s úšklebkem Závist.

"Já jsem strašně naštvaná, protože nic nemám, nic neumím, učit se nic nechci a chci všechno, co má naše lůza! Jak to, že ona stále ještě všechno potřebné k životu má?! Jak to, že si umí pořád ještě vyrobit potřebné věci! Jak to, že to dokáže?! Jak to, že se ještě umí radovat ze života?! ! Jak to, že ještě vůbec žije?! "

Zanech nářku drahá Závisti," zašeptala se slizkým úsměvem Nenávist. "Spolu dokážeme velké věci. Uvidíš, jak se brzy začne lůza mezi sebou nenávidět.

Zanech nářku drahá Závisti," zašeptal Zloděj. "Všechno lůze ukradneme."

Zanech nářku drahá Závisti," zasmál se drsně Dráb, "zarazím lůze, aby měla dostatek peněz na nákup potřebných věcí k životu. Přestane se smát a radovat ze života.

Zanech nářku drahá Závisti," mávla kosou Smrt, "pomalu, nenápadně je začnu likvidovat. Nebudou mít na léky ani na doktory, hahaha. Než si toho všimnou a řeknou si to mezi sebou, už nebudou mít sílu se bránit."

A tak se spolu vydali zemí a hledali šťastné, spokojené lidi, kterých bylo stále ještě dost.
Lidi, kteří byli moudří, manuálně zruční a dokázali vyrábět pro ostatní potřebné věci, za něž dostávali plat, lidi, kteří dovedli psát knihy a básně, prostě všechny lidi, kteří něco uměli a byli na své dovednosti hrdí.

Když takového člověka potkali:

Závist mu šeptala do ucha, že soused má víc, než on, že je to přeci nespravedlivé - začal závidět.
Zloděj mu ukradl, co se dalo - neměl peníze na potřebné věci k životu a tak je začal krást.
Dráb mu vzal almužnu na bydlení a potravu - ocitl se ze dne na den na ulici.
Smrt nešťastníkovi zavřela cestu do nemocnice i lékárny, aby se nemohl léčit - umřel.

S každým dalším zlikvidovaným člověkem jim tak pomaloučku narůstala síla. Čím víc lidí uvrhli v závist, beznaděj, smutek a smrt, tím více jim přibývalo energie, kterou z těch ubožáků svým počínáním vysávali.

Jejich negativní, ničivá moc narůstala neuveřitelným tempem.
Po cestě se k nim přidávali jejich příbuzní, další mocní závistivci a nenávistníci, až jich bylo tolik, že na světě nezůstal jediný člověk, který by byl šťastný a spokojený.
---------------------------
Otázka: Jak dlouho ještě si budou lidé v jedné zemi závidět jeden druhému, nenávidět se a poslušně vymírat? Kdy konečně pochopí, že jen v jednotě je síla? .