Jak pejsek s kočičkou pili s panem prezidentem rum

Psal se rok 2021 a pejsek s kočičkou už nebyli jen obyčejní literární hrdinové, ale žijící legendy. Jejich poutavé příběhy o tom, jak pekli dort, pomohli plačící panence v trávě nebo dělali Mikuláše, pronikly do srdcí nejen dětí, ale i dospělých. A tak se jednoho dne stalo, že si je pozval k sobě na zámek do Lán sám pan prezident.

Pejsek a kočička měli rádi různá dobrodružství, a tak neváhali a pozvání přijali. Nejprve prošli obrovskou bránou, která je zavedla do zahrady plné zeleně. Pak pokračovali k budově zámku, prošli dvoukřídlými dveřmi a vydali se po mramorovém schodišti do prvního patra. Tam je zastavil sluha.

„Promiňte, ale tady nemůžete. Potřebujete sako nebo smoking,“ řekl sluha přísným tónem.

Pejsek se rozhlédl po schodišti a všiml si několika cedulí s nápisem NO SMOKING. Sluha zaznamenal jeho rozpaky a vysvětlil.

„No smoking znamená v angličtině „zákaz kouření“. S vhodným oblečením k panu prezidentovi to nemá nic společného.“

„Ale vždyť smrad cigaret je cítit už od vchodových dveří,“ namítla kočička.

„To kouřil pan prezident. Ten kouřit smí, protože žádná pravidla dodržovat nemusí.“

Pejsek a kočička se na sebe překvapeně podívali a pokrčili rameny. Sluha se chvíli škrábal na bradě, ale nakonec se obměkčil.

„Víte co, pojďte se mnou do zámeckých šaten, nějaké obleky vám půjčím. A chovejte se u pana prezidenta slušně. Kdybyste něco potřebovali, obraťte se na pana Ovčáčka.“

A tak za chvíli klepali pejsek s kočičkou na pana prezidenta v báječně padnoucích oblecích. Chvíli se přeli, co je to ten Ovčáček. Kočička tvrdila, že jde o prezidentovu ovečku, zatímco pejsek se smál a vysvětloval kočičce, že ovčák ve skutečnosti znamená ovčácký pes.

Pan prezident seděl v hlubokém křesle, na sobě měl tepláky a flanelovou košili a popíjel tradiční český rum. V rohu místnosti seděl na židli pán v saku a kravatě a koukal. To bude asi ten Ovčáček, řekla si kočička.

„Dobrý den, pane prezidente,“ zatleskala kočička tlapkama.

„Propána,“ vyštěkl pejsek, „vy vypadáte úplně jinak, než na tom obrazu, který visí u Aničky ve škole!“

Pan prezident si promnul své dvě brady a vyzval pejska a kočičku, ať se posadí. Pak jim nabídl lahev rumu, aby si dali loka.

„Fuj! To je ale hořké,“ prskla kočička a podala lahev pejskovi.

„Blé. Je to trochu sladké, trochu pálivé, vůbec mi to nechutná,“ namítl pejsek. „Nemáte tam třeba kus salámu?“

„Ale jistě, to víte, že mám,“ řekl překvapivě pan prezident a z kapsy své flanelové košile vytáhl kus voňavé štangle vysočiny. Mňam, ta se pejskovi i kočičce úplně rozplývala na jazyku, když si ji rozdělili napůl.

„Přátelé, mám na vás takovou prosbu,“ začal pan prezident. „Četl jsem, jak jste vařili dort. Myslíte, že byste mi taky takový uvařili? A dali tam všechno, co mám rád?“

„A co máte rád?“ zeptali se.

„Tak různě. Becherovku, vodku, bonmoty. Svoji chalupu, úřednickou vládu… Tak co, zkusíte to?“

„Ale to víte, že ano, pane prezidente,“ řekla nadšeně kočička, aniž by se pejska zeptala na souhlas. Ale i on byl potěšen, že někdo konečně ocení jejich kuchařské umění. Pan Ovčáček jim přinesl seznam přísad, zavedl je do zámecké kuchyně a hned se dali do práce.

Nejdříve orestovali prezidentovu oblíbenou cibuli, do které natrhali kousky tlačenky. Pak rozvařili pár klobás, zalili to pivem, naředili trošičkou becherovky a deset minut dusili pod pokličkou. Nakonec to zahustili krabičkou startek bez filtru. Směs vyklopili do dortové formy a nechali vychladit.

„Mmmm, to to voní,“ blekotal pan prezident podnapile, když ho vůně dortu přilákala do kuchyňského suterénu a hned si jeden dílek dortu ukrojil. A teď se děti držte – zatímco ten zlý pes se tentokrát z dortu málem poblinkal, pana prezidenta ani nebolelo bříško. Dort byl podle něj znamenitý, dokonce si přidal! A pejska s kočičkou si nechal jako hradní šéfkuchaře.