Anotace: věnováno moudrosti a lásce
V dobách, kdy ještě lidé rozuměli řeči ptáků
kdy viděli stromové a vodní bytosti
v dobách, kdy svět stál na počátku
chodila po světě Láska vtělená do mladé ženy
tančila rozverná a hravá
a hledala koho by si zalíbila
na nikoho, na nic se neohlížela
koho se dotkla ten rozkvetl a smál se
ani nevěděl proč a čemu
jen věděl, že štěstím mu může srdce z hrudi vyskočit
tetelila se na slunci
dívala se do jeho tváře
ale bylo pro její vášeň moc žhavé
přikrývala se měsíčním svitem
tkala si z něj závoje nedostupnosti
ale byl příliš studený pro její odměřený hlad
když chtěla státi se neopětovanou
chodila světem a nikdo nedokázal spoutat její rozverné vlasy
nikdo nebyl ten pravý
pro její naléhavost
jednou se láska zatoulala až ke břehům jezera
bylo klidné a čité
plné však života, tak jako byla ona
bylo i záhadné
stejně jako bytost, kterou zahlédla sedět na jeho břehu
ta bytost byla snivě zahleděná před sebe
vše zkoumavě pozorovala o všem rozjímala
vše si také dobře pamatovala
pohybovala se rozvážně s klidnou a silnou energií
zůstávala stranou od vší zbrklosti světa
byla to Moudrost vtělená do muže
ani mladého, ale ani starého
měl oči lesa
trošku mechu i rez jehličí v nich bylo
trošku vody a maličko modré oblohy
vlasy mu voněly vůní prastarých ohňů
chránících lidská obydlí před mrazem a divokou zvěří
jeho pleť byla světlá a hladká jak nejčistší hedvábí
jemností myšlenek o dobru, které miloval
Moudrost vzhlédl od vodní hladiny
přestal rozjímat o tom, kdo je vlastně moudrý
a zadíval se směrem, kterým tančila Láska
tu zaujal jeho pohled
nožky zastavily hbitý rytmus
ruce jí spadly do klína
vzápětí se však rozlétly jako křídla racků k objetí
Láska objala Moudrost a nasála vůni jeho vlasů
v tu chvíli poznala svého druha
Moudrost se rozzářil, neboť našel Lásku
která jej nechtěla spoutat
jen strhnout svou bezprostředností a vášní
on však tu rozesmátou divošku dokázal zklidnit
moudrou radou
mírností naklonit k naslouchání
které se musí učit i Láska
tak spolu jdou teď světem ruku v ruce
Moudrost a Láska
dívají se svýma očima jeden do druhého
a každý, kdo je potká ví
že našel opravdové štěstí
Je to hezký, takový poetický..... Což se sem perfektně hodí :)
Já si teda osobně myslím, že láska a moudrost budou vždycky spolu svádět boj, ale určitě nemám patent na rozum, třeba to může být i tak, jak píšeš. Každopádně se mi to líbilo, takže děkuji :)
20.05.2019 13:51:15 | pendejo Noise
...Tuším,že si Moudrost potkala....a Láska?Ta je v Tobě....Ji./úsměv/
09.05.2019 21:16:25 | jitoush
Potkala jsem je obě Jituško, zrovna když za ruce se vedly:)
Díky za čtení a tip:)
10.05.2019 21:17:35 | Malá mořská víla
Hezký,dnes jsem naladěna na takový text,mému muži někdy voní vlasy jehličím i ohněm ,musím mu to až přijde říct..inspirovala jsi mne ;)
09.05.2019 20:50:15 | xoxoxo
To je dobře Dani, oni naši lásku a uznání tolik, tolik potřebují :)
10.05.2019 21:16:04 | Malá mořská víla