Skřítek Kořínek

.

Pod kamenem v lese žije starý kmet.
Dnes vám o něm ráda, budu vyprávět.
Je to skřítek Kořínek,
bude mu tak dvě stě let.
Někdy pozve hajného na svůj elixír,
který vaří z jehličí a přidá Rozrazil.

 

Vše vaří za úplňku,
dle starých moudrých knih.
Hajný mu dá butylku, se slivovicí.
Spolu traví večery,
skřítek si na to zvyk.

 

Společnost jim dělá, hajného jezevčík.
Jeden večer, když tu spolu,
mudrovali u pití.
Uslyšely zpívat vílu,
pes se hned dal do vytí.

 

Hajný se ptá skřítka:
"Co ta malá vílka,
proč za námi nepřijde."
"Ona tělo má jen z mlhy,
nad ránem se rozplyne."
Vysvětluje Kořínek.

"Tak krásný hlas, na krátký čas."
Hajný zasnil se.
"Ano, ale nebuď smutný, zítra vrátí se."
Povídá skřítek.

 

Usmyslel si hajný, že až zítra zazní
opět vílí zpěv,
půjde za tím hlasem,
chce vílu, poznat hned.

 

Nemoh se dočkat večera,
jak mu v hlavě ležela.
Vílí píseň, její hlas.
"Tolik krásy.", sám říká si.
"Zahřívá mě, aniž zná mě."

Chtěl by pro ní, noc udržet,
aby se už neztratila,
s ním zůstala,
dívkou byla.
Jeho ženou, se pak stala.

 

Večer místo za skřítkem,
pospíchal k jezírku,
kde víla tančí a zpívá.

Sedne si pod stromkem,
sedí na pařezu
a jen se na ní dívá.

 

Dělal to několik dní,
než dodal sobě odvahu.
Oslovit tu bytost vílí,
řekl,
že má dům a také zahradu.

 

Víla se jenom usmála,
k čemu,
že by jí byl dům a zahrada.
Ona je z mlhy celičká,
která tančí jen u jezírka.
Víc ji ničeho netřeba,
zpěvem vše těšit kolem má.
Jiný úkol zde není,
nic a nikdo, to nezmění.

 

Hajný posmutněl a smutný pohled měl,
láskou zahořel a vílu by moc chtěl.

Řekl jí co k ní cítí,
ona však lásku nezná,
ať vysvětlí jí,
co že ta láska dělá.

Hajný víle povídá:
"Láska, ta všechno zahřívá,
rozsvítí v těle pocit,
který člověka těší."

"Pak tedy znám lásku." povídá víla.
"Láska je zpěv, který mě zahřívá,
láska je mé tělo z mlhy,
vždy rozpustí se a znova zrodí.
Láska je zvonivý vítr a les kolem,
já lásku znám.
Je vše a i ty milý hajný,
do ní patříš,
máš dobré srdce
a lesem voníš."

Potěšila ta slova hajného.
Pochopil, že nemůže mít všechno
a přece vílu měl.
Každičký večer.

 

A skřítek od té doby,
už sám sobě, elixíry vaří.
Na hajného vzpomíná,
přeje mu,
ať si lásky užívá.

 

Hajného jezevčík,
je teď jeho
věrný pomocník.