O moudrém Frederikovi

Byla jednou jedna rodina polních myší. Žila na pokraji velkého lánu obilí, který sousedil s krásnou zahradou. Myšky budovaly své chodbičky a malíčké síňky v podzemí, skotačily venku a radovaly se z teplého léta. Tak jim vesele ubíhaly dny. až přišel čas, kdy bylo třeba začít shromažďovat zásoby na zimu. Daly se tedy horlivě do sbírání zrní, semínek, oříšků a slámy. Jen jedna z nich nedělala nic. Frederik.
"Frederiku," ptaly se myšky, "proč nepracuješ?"
"Já přece pracuji," namítl Frederik. "Sbírám sluneční paprsky na zimu." Tomu se myšky velmi divily. O něco později se opět ptaly: "Frederiku, co děláš teď?"
"Sbírám barvy," odvětil Frederik a zadíval se do zahrady plné překrásných květin.
Další den všechny zase pilně pracovaly. Frederik se procházel zamyšleně okolo nich a zdálo se, že nevnímá nic z toho, co se kolem děje. Myšky se začaly doopravdy zlobit a tázaly se: "Frederiku, sníš?". "Ne," pravil Frederik, "sbírám slova na zimu."
A zima přišla opravdu brzy a najednou bylo velice chladno. Myšky se choulily ve svých podzemních skrýších a naříkaly: "To je ale ošklivé počasí! Bude s námi asi tuze zle." Tu si vzpomněly na Frederika. "Frederiku, co dělají tvé zásoby?"
ptaly se trochu posměšně a zároveň zvědavě:
"Zavřete oči, pošlu vám nyní sluneční paprsky," odpověděl vážně Frederik. Myšky zavřely oči a opravdu ucítily teplo. "A co tvé barvy?" ptaly se dále. "Zavřete znovu oči, řekl a začal hovořit o modrých a červených polních květinách, o zlatých klasech a růžích, které viděl v zahradě. A myšky pod zavřenýma očima uviděly všechny ty krásné barvy a těšily se z nich. "A co tvoje slova, která jsi nasbíral?" říkaly a dívaly se s nadějí i obdivem na Frederika. Frederik se na chvíli zamyslel, tentokrát zavřel oči on a vyprávěl jeden starý pohádkový příběh o myškách. Byl velice krásný. Všechny myšly byly okouzleny a nadšeně volaly: "Frederiku, vždyť ty jsi básník!"
A tak to bylo a tak to má být. Važte si těch, kteří vám dávají teplo, barvy a krásu ze svého srdce.