Popletená pohádka

Uprostřed pohádkového lesa stál pohádkový strom. Znáte to – mohutný, košatý, s hladkým kmenem, červenými dveřmi a kulatým okýnkem s červeným rámem. Nebo byl ten rám snad zelený? Vlastně už ani nevím. Je to už tak dávno, že si to nepamatuji. Co vím ale naprosto jistě, že to bylo uprostřed zimy, těsně před Vánocemi. Nebo že by to snad bylo jaro a Velikonoce? Ne, Vánoce, určitě Vánoce! Měli tam přece krásný smrček! Kdo? No ta medvědí rodinka, která bydlela v tom krásném, pohádkovém, košatém dubu. Vždyť jsem vám to teď říkal! Že neříkal? Ach, už si vzpomínám! Skončil jsem u pohádkového stromu. Tak tedy znovu.

Uprostřed pohádkového lesa stál pohádkový strom. Znáte to – mohutný, košatý, s hladkým kmenem, červenými dveřmi a kulatým okýnkem s červeným rámem. Ten mohutný strom byl dub. Kromě toho, že to byl dub, byl to také domeček jedné medvědí rodinky. Táta medvěd, máma medvěd, syn – kupodivu také medvěd. Vlastně jen takový malý medvídek. Vždyť mu bylo teprve pět. Nebo snad už šest? Ne, já vím, v pohádce mám být přesný – pokud možno. Takže mu tedy bylo, řekněme, pět a půl. Kolik že je to lidských? No, já myslím, že stejně, vždyť jim rok ubíhá stejně jako nám. Nebo ne? No, tak tahle rodinka si žila šťastně až do smrti, a jestli neumřeli, žijí dodnes. Cože? Ještě nemá být konec? Ach tak, ještě chcete vědět, jaké to byly Vánoce. Dobrá, tak tedy ještě jednou.

Uprostřed pohádkového lesa stál pohádkový strom. Znáte to – mohutný, košatý, s hladkým kmenem, červenými dveřmi a kulatým okýnkem s červeným rámem. Ten mohutný strom byl dub. Kromě toho, že to byl dub, byl to také domeček jedné medvědí rodinky. Táta medvěd, máma medvěd, syn medvěd. Vlastně jen takový malý medvídek. Vždyť mu bylo teprve pět a půl. Tenhle malý medvídek – říkejme mu třeba, Brumla, se tak těšil na Vánoce, dárky a na Ježíška, že... Medvědi že nemají Ježíška? A kdo by jim potom nosil dárky? Ale jděte! Všichni tvorové přeci mají Ježíška. Tenhle je ale pohádkový. Jak mám vědět, jak by to všechno stíhal jeden, třeba jsou to bratři – dvojčata. Jejda... Zase jsem odbočil? Ale vy se mě pořád na něco ptáte a já pak nevím, kde jsem přestal.

Uprostřed pohádkového lesa stál pohádkový strom. Znáte to – mohutný, košatý, s hladkým kmenem, červenými dveřmi a kulatým okýnkem s červeným rámem. Ten mohutný strom byl dub. Kromě toho, že to byl dub, byl to také domeček jedné medvědí rodinky. Táta medvěd, máma medvěd, syn medvěd. Vlastně jen takový malý medvídek. Vždyť mu bylo teprve pět a půl. Jmenoval se Brumla. Moc se těšil na Vánoce, Ježíška, dárky a vymýšlel všelijaké věci, jen aby si ty chvíle čekání zkrátil. Pomáhal mamince péct cukroví, ale protože byl ještě malý, tak při zdobení perníčků medem ho všecek vybryndal ze sklenice, upatlal se a nakonec seděl pod stolem, olizoval si pracky a kožíšek a snažil se jazykem dosáhnout si i na čelo. Prosím? Já vím, že si medvědi jazykem nedosáhnou až na čelo, ale Brumla je malý medvídek a ještě všechno neví, nezná a neumí. Vy jste se taky museli jako malí naučit všechno postupně. Tak dál.

Když to viděla maminka, vzala milého Brumlu, posadila ho do vaničky s teplou vodou a pořádně ho vydrbala – aby na něj nelítaly mouchy. Cože? Ošklivá poznámka? Ale to je pravda! Myslíte si, že když bude upatlaný, ulepený a sladký, tak že si ho nic nevšimne? Náhodou, mouchy mají čuch! To byste koukali. Dál? Co dál? Jo, po té koupeli. A víte, že ani nevím? Tak jste mě popletli...

Brumla šel stavět sněhuláka. Nebo, že by stavěl šneka? Ale proč by stavěl šneka, to je taky fakt. Spíš to byl medvěd. No, a pak byl večer, k večeři byla krupicová kaše se skořicí a medem, všude vonělo cukroví – bez medu, ten slízal Brumla. Jak to, že měli med do kaše, když nebyl na cukroví? Asi ho maminka vytáhla z tajné skrýše. Jaká tajná skrýš? Přeci tajná. Od toho je tajná, aby o ní nikdo nevěděl! Nevím, kde je. Asi ve spíži. Pak zazvonil zvoneček, přišel Ježíšek a... Ale neviděli ho, to se jen tak říká, že přišel. Ve skutečnosti tam byl, když jedli, položil tam dárky a zase odešel. Cože? Jak? Kam? Proč?

Víte co? Dovyprávějte si to sami. Já jdu vylízat nějaký med, postavit šneka, ozdobit stromeček a čekat na Ježíška. Jen doufám, že ho letos už konečně uvidím...