Nekonečný příběh

Chtěla bych takovou pohádku prožít. Jednou... alespoň jednou jedinkrát zkusit štěstí. Vize mé budoucnosti jsou nejasné, žiju v době, kdy nikdo nemůže s určitostí říci, kam jeho kroky další den povedou. Nikdo neví, co na něj číhá za rohem, jak obejít nebo se přímo vyhnout problémům... jak si udržet štěstí.
Ve stejné době, kdy mé království zůstávalo zahaleno oblaky pochyb a obav, objevil se znenadání v mém podhradí mladý muž. Jaký to nečekaný zvrat způsbil, jak dokázal ze dne na den otočit a proměnit všechny mé představy, sny a přání. Jak jen pár setkání, okamžiky pohledů z očí do očí, nicneznamenající doteky, jak to všechno dokázalo změnit mé srdce. Probudit lásku... dlouhou dobu skutečně nepoznanou.
Kdo je ten chlapec? Co ho tak najednou přivedlo do MÉ pohádky?
Ano, bylo to silnější než já. Silnější než veškeré mé představy, předsudky a zásady. V mých snech vystupoval kluk stejný jako já. V mé vysněné budoucnosti to byl chlapec bez oné rebelie, kterou ON vyzařuje. Nevypadal jako tento "noční rytíř". Přesto jsem věděla... že to je on.
Kluk z mých snů.
Ten, kterého mé srdce tak dlouho hledalo.
Najednou pro mně mé království přestávalo existovat. Všude byl jen on... všechno, co jsem chtěla, ta jedna jediná věc, kterou jsem chtěla dosáhnout.. ON.
Onen kluk se vyskytoval v mém podhradí častěji a častěji a štěstí z jeho přítomnosti mně dohánělo pomalu a jistě k šílenství.
... pohádko, jaký budeš mít konec?.....
Ano, jednou to bylo jiný. Jaký to byl čarovný večer, jaké kouzlo způsobilo ten první dotek, který prolomil veškeré probdělé noci a nesplněná přání, okamžik, kdy se dvě srdce spojila.
..........................
Úsměv mi pulzuje na tváři. Mé království dosahuje největšího rozkvětu v celé historii. Nepřátelé se zalekli, nikdo mně nemůže ohrozit.
Už je to čtvrt roku, co mé království dosahuje největších výšek a stále sílí. Nikdy nebylo šťastnější...
Jediné, co by mohlo zbourat věže a prolomit hradby, jediné, co by mohlo vypálit velký kříž v zahradách růží by byla zrada toho Jednoho. Protože veškeré mé bytí je spojeno s ním.
Můj princ.
Můj anděl.
Dneska už není nic jako dřív. Ať klidně lítaj blesky, ať zuří celý svět.
Miluju anděla.
......"Poprvé, co činí všechno z čisté lásky"
Poslední věta v knížce. Ale... tohle ještě není konec. Dějiny se zapisují stále, ještě zbývá spoustu prázných listů.
...
A ať už to skončí jakkoliv, lásko, tehdy jsem si řekla, že Tě chci milovat i kdybych s Tebou měla být jediný den.
Může se všechno změnit, hradby se zbořit, zdi se prolomit, zahrady vypálit, ale já budu šťastná, že jsem mohla být s Tebou. Protože na tohle nikdy nezapomenu.
Ale... stále také můžu věřit v to, že naše cesty se nerozdělí, že tahle pohádka je skutečná a dosáhne šťastného konce. Anebo spíš... nedosáhne konce žádného.
Listů je ještě spousta, miliony vět se stále můžou zapisovat. A náš příběh může být.... nekonečný.