Bafík a tři kamarádi

Na malinkaté,láskou zalité farmě,v srdci hlubokých lesů se tulilo k mamince sněhobílé klubíčko.Očka jako dva uhlíky těkala z jedné tváře na druhou.Ouška naslouchala ševeli kraje a zvonivým hláskům květin,tančících ve vánku,které zvaly k toulkám a šimraly čumáček těmi nejsladšími vůněmi světa.A tlapky,ty něžně objímaly maminku.Jen vyskočit na a rozběhnout se do náručí vší té krásy.
Sotva to zkusil,natáhl se jak široký,tak dlouhý a všichni se dali do smíchu."Podívejte na toho motáčka,to je švanda",spustil na celé kolo malý koník Toník a napodobyl ten drobný,nemotorný flíček,až se všichni opět rozesmáli.
Klubíčko se nadechlo a za chvilku vypísklo táhlé,tenké baf,jako když ptáček zatrylkuje."To je mi ale bafan,zaskřehotal kohoutek na zápraží,vždyť ten by nevyplašil ani tu mou slepici"."Už to mám,budeme mu říkat Bafík",chrochtl rozchechtaný čuník Pepík.Neboj,špitla Bafíkovi maminka do ouška,jednou budeš veliký a silný Baf s pořádným hlasem,ale všechno má svůj čas i květiny ho potřebují,aby začaly kvést,jenoho dne se probudíš a vše bude jiné.Tak Bafík každou noc snil svůj sen o novém procitnutí,o něm,o velikém Bafovi.A tak se i stalo.Bafík rostl a sílil jako slunce za letního dne a všichni ho měli moc rádi.Jen jeho hlásek byl stále tak tenký,jako když vánek píská na stébla trav,a to Bafíka velmi trápilo.Koník Toník už ržál tak silně jako meluzína,co spává za komínem,malý kohoutek Hřebínek už kokrhal tak,že dokázal probudit poslední hvězdičky opozdilky a prasátko Chrochtátko,to už se ani nedalo poslouchat.
Takový silný pejsek to je,ale co na plat,k čemu je mu ta síla,když svým písklavým hláskem ani zloděje nezažene,povzdechl si tatínek.Bylo mu to tolik líto,moc se těšil až z jeho malého Bafíka bude velký Baf a Bafík byl taky moc smutný,že už navždy zůstane Bafíkem,zatímco z Toníka bude Tonda,z Hřebínka Hřeben a z Chrochtátka Chrochta.To byli jeho nejlepší přátelé a právě ti si jednoho dne usmysleli,že Bafíkovi pomohou uskutečnit jeho velký sen.Když vyšla poslední hvězdička,vichni i malý Bafík už snili sladké sny,jen tři kamarádi Toník,Hřebínek a Chrochtátko byli vzhůru a chystali se uskutečnit svůj plán.Chtěli se přestrojit za loupežníky.Koník Toník byl na jedné straně dvora a Hřebínek s Chrochtátkem na straně druhé.Toník si obul veliké jezdecké boty,přes kopýtka si přetáhl dlouhý,černý kabát pana hospodáře a na hlavu si narazil veliký hrnec místo klobouku,přes rameno si přehodil pytel naditý kukuřicí.Na druhé straně dvora si zatím prasátko chrochtátko obulo rozdrbané ťapky malé Aničky a půjčilo si kabátek od polního stršáčka Dobráčka.Zahalilo se do kabátku,z kterého vykukovala jen kohoutkova hlavička a také si vzali velikánský pytel.Všichni vypadali jako popletení bubáci.Takhle vystrojení se vydali na lup.Všude vládlo ticho a všichni i malý Bafík sladce podřimovali,když v tom se to stalo...Naši lupiči se setkali,a tak se jeden druhého lekli,že se dali do strašného křiku,až to všecka zvířátka probudilo.Žádné ze zvířátek se však neodvážilo vylézt,až na Bafíka,který zaslechl hlásky svých přátel a měl strach,že se jim něco stalo.Pak spatřil dva loupežníky,kteří zmateně pobíhali po dvoře z jedné strany na druhou.Přes rameno měl každý z nich veliký naditý pytel.Teď byl každý z nich na jiné straně a Bafík z každé strany slyšel hlasy svých přátel,na jedné Toníkův,na druhé Hřebínkův a Chrochtátkův.Jistě budou v těch pytlích,ale co teď,pomyslel si Bafík.Oba zloděje chytit nemůžu a když to neudělám,ztratím jednoho ze svých přátel.Zbývalo jediné,vylekat nezvané hosty,aby nechali pytle pytli a utekli pryč.Bafík se zhluboka nadechl a mocně zaštěkal.Kamarádi se tak lekli,až se svalili k zemi.Po loupežnících,jako by se slehla zem,zůstaly tu po nich jen pytle a potrhané kabáty.Teď už vylezla i ostatní zvířátka a z Bafíka byl konečně Baf,který zahnal zloděje...Všichni měli velikou radost ale největší Bafík,že se jeho přátelům nic nestalo a tři kamarádi,kteří byli rádi,že mají takového statečného přítele,který by jim nikdy nenechal ublížit.