Jezerní víla/3

3.
V chrámě již bylo vše připraveno. Ve velkém, kamenném krbu hořel věčný

plamen. Mramorovou podlahu pokrýval perský koberec a v prostorném

pokoji byla postýlka z oblak; všude plno hraček, plyšových medvídků a

panenek. Bylo tu vše, na co si malá Klárka jen vzpomněla. Výhled, do

obrovských dálek- až k moři, doslova učaroval. Byl právě západ slunce a

do okna směřovalo oslňující světlo.

S otcem prošla celým chrámem a rozloučili se.

„Klárko, nyní poletím pro koně Pegase a naučím Tě s ním létat. Budeme

tu za rozbřesku, až zlatý kohout zakokrhá. Počkej tu na mne.“

„Ano otče. Budu čekat.“

Proměnil se v orla, roztáhl křídla a odletěl do krajiny.

Ten chrám byl tak smutný a chladně kamenný. Chvilku se ohřívala u krbu

a poté prohlížela hračky. Plyšový medvídek se usmíval. Ona však myslela

na své přátele z jezera. Tady bylo takové ticho a žádný život. Čas

plynul pomalu. Venku již byla tma a oblohou prolétala další božstva.

Měla strach, že přijde někdo cizí. Ta samota tolik bolela.

Nakonec usnula v postýlce z oblak a zdál se jí sen o sumcovi Andrejovi.

Ráno, zlatý kohout zakokrhal a Klárku probudil. Vstala a netrpělivě

vyhlížela z okna, kdy přiletí otec.

Dostala chuť na jablka, hroznové víno a mandarinky. Vyndala je z mísy a

s chutí se nasnídala.

Čeká a hledí do dálek. Už se blíží. Rychlostí větru tu byli oba. Kůň s

křídly tu stál před oknem a Zeus sestoupil. Klárka se rozesmála a pocit

štěstí hřál u srdce. Věděla, že Pegas ji dostane na kterékoli místo

této planety-hlavně za přáteli jezerního království. Spokojeně se na ní

díval upřeným pohledem a zařehtal.

„Pojď dcero, projedeme se.“ usmál se otec.

„Ano, děkuji Ti.“ Radostně naskočila a začali se vznášet. Proletěli

celým pohořím a poté pobřežím, kde pluly malé lodě. V moři skákali

delfíni a zdravili. Jejich řeči také rozuměla.

Zeus začal malou vílu Klárku učit ovládat koně.

„Podívej, stačí obě dlaně přiložit na toto místo za krkem a propojí se

s tvou myslí. Udělá to, co mu přikážeš.“ ukázal a najednou směřovali rychle do výšek.

Rychlostí větru letěli, až vlasy vlály a chladný vítr se opíral do

tváří. Ve výšce již bylo chladno, avšak u srdce hřálo jako nikdy.