Tři táborníci.

„Mami! Pojď mi povědět pohádku!“ doléhá hlásek z pokojíčku.
Bráním se : „jsem ospalá jako kotě!“
„Mami!“
Nadechnu se, ještě, zavřu víčka a dýchám a jako spím. Marně.
„Mami, nespíš! Pověz mi pohádku O třech tábornících!“
„Ach, jo!“ Vzdávám se.
„Jeden Velký, druhý Menší a třetí Nejmenší jeli do tábora. Teď sedí u obrovského dubového stolu, před sebou mají hliníkové ešusy a zahnuté lžíce.
„Ty, Malý, co to tam máš v tom ešuse? Ty máš jeden knedlík? Já mám tři. A ty, Velký, máš kolik knedlíků?“
„Velký: „ Hm, já mám dva.“
Menší byl spokojen a pobízel kamarády: „ No, tak baštíme, baštíme. A co budeme dělat pánové?“
Nejmenší povídá: „Já si asi půjdu dát cigáro!“
„ Cože si?“ zlobil se Velký.
Nejmenší ho hned uklidňoval: „ Ále, mám tu žvýkačku cigáro.“
„ Jó, my jsme blbí,“ uculili se ti dva.
„ Ale co budeme dělat teď?“ zase smutně prohodil ten nejmenší.
„ No co? Teď přece vjede dovnitř královský průvod. Nejdříve vjede hnědý kůň, na tom koni bude červené sedlo prokládané zlatem a na sedle bude sedět pan král s nádhernou zlatou korunou. Na ní budou samé červené diamanty,“rozpovídal se Velký.
„ Ty seš cvok! Kde by se tady vzal kůň?“ Nedal se Malý.
„ Ihahahá!“ „ Hele, tam fakt jde kůň,“ křičí radostně Menší.“
„To není král. To je Marcelka! Ahoj Marci, kde jsi byla? No to je přece ta holka z vesnice,“ rychle šeptá kamarádům.
„No, šla jsem se kouknout na houby, donesla jsem babičce na polívku a vám na smaženici. A kde je zbytek dětí?“
„Loudali jsme se s obědem, ostatní shánějí dřevo na táborák. Budeme večer dělat buřty, příjdeš taky?“
„ Jasan! To si nenechám přece ujít.“
„ No, ale víš co, tak honem! Šupej se převlíct a koně nech doma!“ Marcelka odešla a Velký, Menší, Nejmenší vyskočili a šli také na dřevo, protože přece nenechají holky samotné, né? Nasbírali dřevo, zapálili táborák a už se zpívalo: „ Jedu dál a dál tou dálkou dalekou, hepčí, a dál jen dál tou dálkou dalekou. Juchachá!“
„ Au!“ vykřil Menší: „kousnul mě komár. To je ale blbec! Dívej se, kolik krve mi vypil a ještě mi teče krev. Aspoň jsem ho rozmajznul.“
„ Hmm, rozmajznout je málo,“ povídá nejmenší. „ Víš co? Říkal jsi, že nerad píšeš dopisy, tak ho pěkně vylisuj a pošli ho mamince. Ta bude ráda!“
„ Ty seš pako! Já jí radši vylisuji ten knedlík.“
„ Ty seš taky pako. Copak jsi někdy slyšel vylisovat knedlík? Poteče z něho marmeláda! A Zase kašleš! A nekašli na mne! Samé bacily!“ brání se nejmenší.
„ Tak je pěkně vyplivni do pytlíčku! Vypusť je v lese a až budeš dýchat čerstvý vzduch, bacily si vezmou kruhy a budou se vznášet ve vzduchu a zdravé odletí do teplých krajin!“radí Velký.
„ Ty seš pako! Hele, Marcelka jde! Tak honem, jdeme zpívat.“
Všichni tři táborníci se dali do zpěvu : „Ještě budeme zpívat, ještě si budeme hrát, pak se budeme dívat, pak se budeme smát! Chachacha, checheche! Chochocho! No prostě je nám tady fajn a fajn a fajn! Hip, hip hurá!“
„Tak dobrou noc, zavřít očka a spát.“