Na nebi podivné války-12

Mezi mohutnými šedivými mraky vypadaly tři stíhací Curtissy jako mušky. Seržant Michel Vencl pozorně zrakem přehlížel vzdušný prostor. Zároveň se ho postupně začínalo zmocňovat napětí, které vždy pociťoval při bojovém letu.
Hlídkující stihači se dostali do blízkosti francouzsko německé hranice, která byla s obou stran silně opevněna. Jen ale přes díry mezi oblaky občas piloti mohli zahlédnout sněhem přikrytou krajinu. Jejich pozornost se však upjala zcela jiným směrem.
„Vpravo pod náma mesouni! Jdeme na ně!“ vyhrkl do éteru pojednou poručík Emilie Leroy, což okamžitě zbylé dva letce v tříčlenném roji přinutilo se podívat udaným směrem. Mezi dvěma mraky se jim naskytl pohled na několik německých stíhaček. K jejich překvapení však neletěly v žádné formaci.
Vencl odjistil kulomety a zároveň odtáhl řídící páku od sebe, načež s letounem přešel do rychlé klesavé zatáčky. Před sebou viděl oba Curtissy, jak prolétávají prostorem mezi oběma oblaky. Současně s tím spatřil mnohem níže po levé straně jakési dvoumotorové letadlo. Soustředil na něho svou pozornost a hned rozpoznal francouzský letoun Potez. Právě na něho útočili němečtí stíhači, kteří ještě v ten okamžik o přítomnosti francouzských stíhačů nevěděli.
„Tak rychle na ně!“ uslyšel v praskajících sluchátkách výkřik poručíka. Zároveň natočil stíhačku na jednu Me-109, která byla o něco níže pod ním. Za okamžik už zřetelně viděl její zelenošedivou kamufláž a černé kříže. Německý pilot zrovna byl ve stoupavé zatáčce, ale postřehl nad sebou francouzský stíhací letoun. Proto okamžitě provedl úhybný manévr do strany.
Do hluku motorů se vzápětí ozvalo štěkání kulometů a vzduchem se mihly bílé čáry střel. Zadní část nepřátelského stroje vyplnila na dvě vteřiny zaměřovač přes něhož Vencl upřeně hleděl. Zároveň tiskl palcem spoušť kulometů a trasírky střel dopadly v následující vteřině na povrch německého letounu, jenž přešel po dalším manévru do střemhlavého letu. Vencl prudce sklopil let za ním a vypálil další dávku. Poté zpozoroval na unikající nepřátelské stíhačce záblesk, načež se od ní začal odvíjet bílý proužek. Vzápětí mu Me-109 zmizela z očí a mezi oblaky zůstal jen rozplývající se proužek bílého dýmu. Pak se rychle rozhlédl kolem sebe a zahlédl k zasněžené zemí klesat Poteze, jemuž se valil z pravého motoru černý kouř. Též spatřil v plamenech padat jednu německou stíhačku, která vzápětí po dopadu explodovala. Mnohem dále letěla nízko nad zemí směrem do Německa dvojice Me-109. A jedna z nich za sebou zanechávala bílou vlečku dýmu.
„Skvělé! To byla paráda!“ ozval se v éteru hlas nadporučíka Leroyho.
Ve stejný okamžik však Vencl uviděl zpoza mraků vylétat několik letounů. Ke svému zděšeni v nich rozpoznal německé stíhačky. A protože jeho letoun měl pouze radiostanici pro příjem, tak nemohl své dva kolegy nikterak varovat. Okamžitě strhl Curtisse do strany dolů a zároveň otáčel hlavu všemi směry. V následujících několika vteřinách se trojice francouzských stíhačů ocitla ve stejné situaci jako předtím ti němečtí letci, na které zaútočili.
Dvojice německých stíhaček se jala stíhat Vencla, jemuž nezbylo nic jiného, než pokoušet se o únik. Jeho letoun inkasoval brzo hned několik zásahů a on úhybným manévrování pokračoval i v těsném letu nad zemí. Kolem něho pořád prolétaly svítící čáry střel a bylo jen otázkou času, kdy bude Curtiss opět zasažen. Venclovi však přálo nečekaně štěstí. Proletěl nad prostorem, kde bylo postavení protiletadlových kánonů. Palba z nich německé stíhače od dalšího stíhaní odradila a on zdárně zanedlouho přistál na letišti.
Marně však očekával přílet zbylých dvou letců. Pak přišla zpráva, že poručík Leroy nouzově přistal nedaleko Maginotovi linie, zatímco letadlo seržanta Tourneho se zřítilo a on sestřelení nepřežil.
KONEC DVANÁCTÉ ČÁSTI