Spiritus Sancti, drahý...

Z lehkým úsměvem protočila v ruce s až neuvěřitelnou lehkostí delší dýku s tenkou, leč výjimečně ostrou čepelí , která byla její nejvěrnější společnicí. Dvěma prsty zachytila okraj ošuntělé šedé sukně a nadzdvihla ji, aby mohla dýku zasunout do pouzdra na pravém stehně. Pak elegantně sukni zase spustila a sundala nohu ze židle, aby se mohla postavit.

Naposledy se na sebe podívala do oprýskaného zrcadla přes celou polovinu skříně. Kriticky sjela po své drobné postavě s útlým pasem svýma šedo-modrýma očima mandlovitého tvaru a několikrát zamrkala. Pousmála se. Ty černé kozačky vážně skvěle ladily s příliš těsným korzetem téže barvy noci.

Bylo to zkrátka... perfektní.

Suše se zasmála, přehodila přes sebe lehký plstěný kabátek a s tichým cvakáním jehlových podpatků na oranžové dlažbě chodby, opustila svůj nepříliš útulný byteček.

* * *

„Kde vězí, ta coura!“ Odfrkl muž nespokojeně a opřel se o stojan pouliční lampy. Z kapsy kabátu jednou rukou vylovil krabičku dražších cigaret, nápis na krabičce byl ovšem sotva čitelný, spolu se zápalkami. Pobouřeně se rozhlédnul kolem sebe a jedno cigárko si se vzteklým mumláním zapálil.

Najednou zaslechl tiché klapání podpatků. Blížilo se. A zároveň s ním se na konci uličky tohohle velkozapadákova objevila útlá, ryze ženská postavička, zahalená do temného závoje jménem stín.

Rozčileně pohlédl na drahé rolexky na pravém opáleném zápěstí. „Kurva. Už si tu měla bejt před deseti minutama, Rose!“ zařval, ale vzápětí se zarazil.

Dívka, co se k němu až vzletnou chůzí, která by se dala v těch jejích kramflecích dala označit za nemožnou, blížila Rose nebyla ani náhodou. Tahle byla stokrát hezčí, i když její objem plic byl o něco menší.

Pohodila kaštanovou hřívou a usmála se. „Já jsem Cassie.“ zastavila se jen kousek od něho a šibalsky zamrkala. Zřetelně cítil její vůni parfému Channel číslo 8. Až mu z toho naskočila husí kůže. Bylo to snad vzrušením?

„Kdo jsi a kde je, kurva, Rose?!“

„Rose nemůže. Léčí se...z jedné nemoci. Jsem záskok.“

„Tak záskok, jo? A nemoci...pche... Rose někdo zbouchnul, co? Hehe...“ Zálibně přes ní přejel pohledem. Jegor už za svůj život potkal hodně kurviček, ale tahle z nich byla zdaleka nejhezčí. „Tak to si nechám líbit.“ a aby se ukázal jako správný gentleman, nabídl jí rámě.

* * *

Byl odporný jako prase! Byla první myšlenka dívky, když ji vedl do temné uličky, kde jediné, a ještě ke všemu mizerné osvětlení, poskytoval bledý měsíc.

Bez okolků si ji poněkud hrubě opřel o cihlovou zeď a namáčkl se na ni. Nejdřív ji začal líbat na rty, a nebylo málo, a jí se z toho navalilo. Z jeho úst nechutně táhly cigarety a alkohol. I jeho sliny byly hořké. Vážně měla co dělat, aby ho nenahodila vnitřkem svého žaludku, který se povážlivě dral ven.

Ovšem i přesto mu polibek s hranou vřelostí a náruživostí oplácela a nechala se jím osahávat. Když jí rukama jako lopaty začala vyhrnovat sukni do pasu, vyšla mu vstříc a a levou nožku ovinula kolem jeho pasu. Přes látku ucítila jeho vzdouvající mužství.

Tak. A teď se jí vážně navalovalo.

* * *

Vážně si to užíval. Tahle holka, panečku, to byl hned jinej matroš narozdíl od tý chátry tady v ulici. Nedočkavě přejel rukou po jejím obnaženém stehně nohy, kterou se za něj zahákla. Narazil přitom na malé kožené pouzdro od dýky. Nejdřív nad tím mávl rukou. Vždyť v dnešní době plné úchyláků u sebe na sebeobranu nosila nůž téměř každá šlapka.

Ovšem... teprve po chvíli mu došlo, co bylo sakra špatně. Nůž v pouzdře chyběl.

A došlo mu to přesně v tu chvíli, kdy ho k zemi skolila otřesná bodavá bolest na pravé straně krku. O to víc překvapený byl, když zjistil, že ve svém silném krku má zabodnutou dýku. Zatímco chrčel a vykašlával krev, dívka to s rukama založenýma v bok se samolibým úsměvem sledovala.

Najednou litoval, že místo týhle krásný mrchy nepřišla Rose.

* * *

Když ze sebe vydal poslední skřek a málem jí kozačky zasvinil svou hnusnou krví, shýbla se k němu a vytrhla svou milovanou přítelkyni z jeho krku. Pak si do něj ještě s chutí kopla. „Pche. Zkusíš si to příště, Háku? Spiritus Sancti, drahý...“ poslala ležícímu muži, který už jen tiše umíral vzdušný polibek a vykročila pryč.

Když z její šíje na chvíli sklouzly vlnité vlasy, měsíční třpyt osvítil černé tetování ve tvaru klikyháku, co nápadně připomínal pokroucenou dýku.

Ach ano.

Hák měl dnes smůlu. Především dlužil prachy špatnému člověku. A navíc ta jeho slabost pro lehké děvy...

...drahý Hák totiž nečekal, že Dívka, co se mu přestavila jako Cassie, patří k cechu Vrahů...


P.S. Nikdy nevěř krásným prostitutkám, co si vezmou na schůzku s nejhorším kunčoftem, tak drahý parfém, který by si nemohly jen tak dovolit. Nemusel bys je totiž přežít.