Další ze seznamu

... tělo nechala dopadnout na suchou zem. Jen to tupě zadunělo. Na chvíli zpanikařila. Muselo to být slyšet! Ta rána! Okamžitě se začala, přitisknutá k cihlové zdi, rozhlížet kolem sebe po případných problémech v podobě příliš zvědavých svědků.
Ovšem nikde nikdo. Naštěstí. Všude panovalo ničím nerušené ticho, klid a mír. Jen vítr se sem tam prohnal úzkou mizerně osvětlenou uličkou, či v dálce zavřískla kočka nebo zaštěkal pes. Vše bylo takové, jak by mělo být. Prostě jen další klidná noc pro obyvatele tohohle zapadlého městečka. Nebo to tak aspoň vypadalo.
Hlasitě si oddychla a bezmyšlenkovitě otřela tmavou krev z dlouhého řeznického nože o kalhoty. „A kurva...“ zamumlala rozčileně ve chvíli, kdy si to uvědomila. Už ze zkušenosti věděla, že ty kalhoty může rovnou vyhodit. Lidská krev se špatně pere. A ona nebyla ten typ, který by strávil hodiny sehnutý ve vaně nad kusem oblečení. A tyhle přitom byly její nejoblíbenější.
Obrátila tedy svou pozornost k již umírajícímu muži na zemi. Sice působil dočista mrtvým dojmem a jeho tělo už začalo pomalu chladnout, ale když se k němu opatrně sklonila, poznala, že jeho srdce ještě pomaloučku tluče a prach na zemi zlehka víří jeho mělký dech. Z podříznutého hrdla stékaly čůrky rudé krve a sytily tak krvavou kaluž, co se pod ním pomalu, ale jistě utvářela. Krev dokonce hyzdila i jeho jinak poměrně hezký obličej s výraznými lícními kostmi a bradou mužného idola hollywoodského filmu s hvězdným osazením.
Lítostivě se pousmála, protože jí to na minutku přišlo opravdu líto. Ovšem jen do té doby, než si vzpomněla, proč tohle udělala. Co jí tenhle muž s líbivým obličejem udělal. Proč se ocitl jako další na jejím dlouhé seznamu.
Setkala se s ním na jednom večírku na lodi. Trochu více pila a tak světe nediv se, že skončila opilá. Vše ale bylo v pohodě do doby, než loď přirazila k molu. Ocitla se totiž vedle poměrně sympatického mladíka. Tohohle muže, který právě teď mlčky umíral na zemi. Usmál se na ni. Ona, pod vlivem alkoholu se usmála ještě zářivěji než on. Pomohl ji vylézt z houpající se lodi. A co bylo dál...
Využil ji. Zneužil jejího stavu. Donutil ji, aby toho později hořce litovala a nesla za to ošklivé následky. A tím si vysloužil jedno z privilegovaných míst na vrchu seznamu těch, co jí ublížili.
Zálibně si prohlédla lesklou čepel nože, na níž se odrážel slabý svit měsíce v kombinaci s mihotavou září stařičkých lamp.
„Pojď na to, ty moje zlato,“ zanotovala škodolibě a s tichým heknutím muže pracně převrátila na záda. Ten ji z očima široce otevřenýma děsem a hrůzou sledoval. Dokonce se ji pokusil odstrčit slabýma rukama. Ale na to byl už moc slabý. Jen se pousmála a zavrtěla laškovně hlavou. „Ne ne, zlato. Buď hodný přece. A hele... uvidíš na hvězdy,“ na chvíli zaklonila hlavu s pološíleným k hvězdné obloze.
Přehodila si nůž z ruky do ruky, aby mu poskytla pohled na zbraň, jež ukončí jeho zbytečný život. Chtěla, aby o viděl. Aby si mohla vychutnat strach v jeho očích. To měl za to, jak se k ní potom choval. Mile. Strašně mile. Ovšem jen jeden den. A pak ji začal ignorovat. Jako by se schválně ukazoval zrovna před ní s jinými dívkami. Jeho přátelé se jí smáli. Měli hloupé poznámky. Ano. Chtěla si jeho smrt vychutnat jako žádnou jinou.
Na sobě mě kostkovanou košili, potřísněnou krví. Byla jí škoda, ale co. S tichým pobrukováním jí rozepnula, hezky knoflík po knoflíku a odhalila jeho vypracované břicho. Rychle zkontrolovala jeho životní funkce. Řez na krku provedla sice schválně mělký, ale i přesto umíral rychle na masivní ztrátu krve. Musela si pospíšit.
Naposledy se na něho pousmála a podívala se na zářivé hvězdy, jediné pozorovatelky tohoto krvavého činu. „Pamatuješ? Říkal jsi, že víš, jak se všechny jmenují. Že mě je všechny naučíš. A pak jsi mě začal líbat. No tak, pamatuješ?“ šťouchla špičkou nože do jeho tváře. Jen zachroptěl. „A udělal jsi to? Ne!“ zamračila se a znovu do něj rýpla. Až do krve.
Na víc už nečekala. Sevřela rukojeť pevně v ruce a jediným přesným hlubokým řezem mu otevřela dutinu břišní. Z rány se vyvalila další vlna krve. Nevšímala si toho a začala si pohvizdovat ‚Anděla‘ od Xindlu X. Muž zase zachroptěl, avšak na víc se už opravdu nezmohl. Zvlášť, když se mu s nefalšovanou radostí začala rýpat ve vnitřku břicha. Kuchala jednotlivé orgány, střeva řezala na kratičké kousky.
Muž již po chvíli přestal chroptět a hýbat se. Že umřel si zjistila až ve chvíli, kdy důkladně prozkoumala vnitřek jeho žaludku. Kupodivu se jí při pohledu na krvavou kaši s kousky orgánů nedělalo špatně. Ani trošičku. A přitom tohle byla její první řezničina. Předtím zabíjela rychle. Jen po pár slovech. Teď si to ovšem chtěla vychutnat se vším všudy.
Vstala a otřela si ruce do přichystaného hadru, který následně strčila do kapsy. Stejně tak i nůž ukryla do útrob nového pláště z Reserved. Mrtvolu muže, jenž jí tak ublížil, ještě obdarovala milým úsměvem na rozloučenou.
Vzápětí si vytáhla blok, jehož vrchní stránka byla celá popsána jmény. Převážně mužskými. U asi deseti jmen byl krvavý otisk.
I nyní se sehnula, namočila ukazováček do kaluže krve a vzápětí ho otiskla vedle jména: Tommy Lee.
Bloček zase schovala a vydala se houpavou chůzí a za doprovodu klapání střevíčků od Jimmyho Choea zmizela za nejbližším rohem uličky.
Ano. Dalšího si mohla odškrtnout. Dalšího parchanta, který ji využil a tím jí ublížil. Který to s ní nemyslel vážně, i když ona ano.

Nocí se rozlehl šílený smích.
A honba za pomstou mohla pokračovat dál...