Souboj

Už je to tady, další Výzva. Tentokrát to bude zásadní. Utkám se se svým největším nepřítelem.
Jmenuje se Spencer Wright. Už skoro rok si jdeme po krku. Jenomže já vždycky sejmu toho, koho vyzvu. Tohle se mi nestává. Fakt nevim, co se posralo. Ale něco se vždycky posere a já toho zmrda nezabiju. Naše souboje jsou VELMI populární. Sejde se kompletní osazenstvo Lodi, včetně posádky. Na dnešek mám vymyšlenýho něco extra. To teprve poznáš, Spencere.
Je bouřka. V tomhle období jsou nějak zatraceně často. Stojíme proti sobě, jako už tolikrát. Ale já vím, že tentokrát to skončím. Tohle jsem já, Francis Žralok a tohohle cucáka pošlu do pekel jako před ním už mnoho jinejch. Všichni, který si mysleli, že jsou lepší než já, sem poslal k čertu. Dneska to bude stejný jako jindy. Teda skoro. Až na jedno malý překvápko.
V pravý ruce mám nůž, opravdu pořádnej, další připevněnej na předloktí a ještě jeden v pouzdru u pasu. Levou ruku budu potřebovat volnou, abych si toho zmrda mohl přidržet. Bouchačky nejsou povolený. To by bylo moc snadný.
Stojí proti mně. Neozbrojen. Už jsem na sobě pocítil následky jeho ran, tak hrozné to zase nebylo.
Blázen. Mám u sebe tři nože, on – jak se zdá – ani jeden. Hloupý blázne, skončím to s tebou dřív, než se naděješ a zbyde po tobě jenom krvavá skvrna na palubě týhle mizerný lodi.
Férovej boj není moje oblíbená disciplína, přesto si ten nůž, co mám v ruce připevním k pasu. Ať má aspoň na chvíli šanci. Nespouštím ho z očí, opatrnost je na místě. Ozve se signál lodní sirény. Ale on pořád stojí na místě a čumí na mě. Jako by na něco čekal. Ale já na nic čekat nehodlám. Vrhnu se na něj a Souboj začíná. Spencer můj útok předvídal a nenechal se překvapit. Už jsme zase na nohách a bušíme do sebe hlava nehlava. Jenomže já nejsem přeborník v kick boxu.
Já jsem nejlepší v Souboji. V Souboji bez pravidel a bez slitování. Na konci nebude žádný vítěz a žádný poražený. Jenom já a jeho mrtvola. Vyskočim a silným kopem ho pošlu přes celou palubu až k zábradlí. Než se stačí sebrat, jsem u něj, popadnu ho za krk a hodím do vln. Přihlížející publikum spokojeně zamručí. Bez váhání se vrhnu za ním.
Dřív, než se stihnu vynořit k nádechu, ucítím nad sebou tíhu jeho těla. Tlačí mě dolů a já vím, že boj o nadechnutí nebude tak snadnej. Udělal jsem chybu a teď za ní budu platit. Získává nade mnou výhodu. Schytám kopanec do břicha a ránu pěstí do čelisti. Dochází mi vzduch. Vytáhnu nůž, co mám na předloktí a začnu se s ním ohánět. Zcela jistě jsem zasáhl cíl a nejen jednou. Voda se obarvila na rudo.
Kope kolem sebe a málem mě omráčí opravdu povedenou ranou do pravého spánku. Přesto vím, že v tento moment jsem vítězem. Vynořím se k nádechu a zamířím k žebříku, abych se dostal zpátky na Loď. Toho šmejda táhnu s sebou. Je dost zřízenej, pořezal jsem ho na rukách a trupu, musel už ztratit spoustu krve. Přesto je ale naživu a při vědomí. „Nenávidím tě, ty bastarde,“ zachroptí svá poslední slova.
„Ale ty to prostě nechápeš, viď Spencere? Není to o tom kdo koho nenávidí, ale kdo koho zabije.“
Po mohutné ráně pěstí ztrácí vědomí. Nejsem přece zvíře. Navíc nechci, aby řval. Pak vytáhnu svojí kudlu, tu co mám za pasem. Ta první už je nejspíš někde na dně toho proklatýho moře. Chladivá ocel mého nože se mu pohrouží hluboko do útrob a já mu naposled pohlédnu do očí s triumfálním úsměvem. Krev stříká všude kolem, tentokrát není z mých žil ani kapka. Původně jsem plánoval ho rozčvrtit a hodit žralokům, který už krouží kolem Lodi, ale touhle malou kudličkou by to trvalo moc dlouho.
Vztyčím se nad Spencerovou mrtvolou a vítězoslavně zařvu. Ostatní se přidají. Popadnu to tělo a hodím ho přes palubu. Co taky jinak s ním... A to je konec dnešního Souboje, chlapi se pomalu rozcházejí, pár lidí mi poklepe na rameno, „Dobrá práce, člověče...“ Ano, výborně. A teď už zase nemám s kým soupeřit. Časem se někdo najde. Za dva týdny budem na pevnině nabírat nováčky. To bude zase sranda.