Podivní kluci s tesáky- 1. noc v doupětí upírů

Probudila jsem se ve staré továrně. Nevěděla jsem která byje ještě zřejmě působily ty sedativa, ale jediné co jsem věděla bylo že ležim na dřevěné bedně a na sobě jsem měla černý korzet,kožené kalhoty,černé kotníčkové boty a své Blond vlasy jsem měla stažené do ohonu. Musim se pochválit,že mi to slušelo.
,, Vstaň!“ Vyřkl Viliem. Zas měl to vrazčité čelo,vypadalo to hrozně (na něm).
,, Co takhle kdybys mi pomoch, Ještě se mi motá hlava z té iněkce.“ zašeptala jsem k němu. Vrhl na mě vražedný pohled. Tak jsem se zvedla sama.
,, Tak kde je ten meč!?“ vykřikl Viliem.
,, Daleko od vás,“ řekla jsem z klidem.
,, Celej tvůj byt jsme převrátili vzhůru nohama,ale nic jsme nenašli!“ řekl potmušile.
,,Řikám,že je daleko od vás,“ Pronesla jsem znova.
Přišel k ní další z upírů a řek jí:,,Jestli mi neřekneš kde je tak,“ Skočila jsem mu do řeči: ,,Tak co mi udělaš,díky támhle to mu blonďákovi mi nemužeš nic udělat!“ A vrhla jsem pohled na Viliema.
,, Po dobré to s ní nepůjde,zítra při úsvitu přitvrdíme,teď jí svažte ruce a odvedte ji dolů.“
přikázal jim.
Místo svázání rukou mi je spoutali a potom mě vedli temnou chodbou,pak jsem šli po schodech,kde jak to tak vypadalo si zbudovali vězení z mřížěmi.Strčili mě do cely. Sedla jsem si do kouta a pak jsem znova usnula.........