Ztracená sestra

Jel jsem domů spolu se svou mladší sestrou.Jelikož padla tma a my chtěli být co nejdřív doma, nezbylo mi nic, než jet tou nejkratší trasou.Na cestě u bývalého JZD mi znenadání vběhl před auto nějaký člověk. Strhl sem řízení a místo do něj sem vrazil do stromu.

Probouzím se a vidím jak ten chlap násilím tahá moji sestru ven. Chci ji pomoct ale znovu upadám do bezvědomí.

Znovu přicházím k sobě, nic mě nebolí takže nejspíš nemá nic zlomeného. Ještě rozostřeným zrakem koukám vedle abych zjistil jak je na tom moje sestra ale je pryč.
Vzpomínám si na vysokého plešatého chlapa a na to, jak unáší moji sestru... Musím něco udělat, musím ji zachránit pomyslím si.Rychle sahám do přihrádky a vytahuji svou dvaatřicítku.V kufru ještě nacházím svítilnu a vydávám se k pootevřeným vratům JZD - tam ji nejspíš zatáhl.
Procházím vraty a vidím několik opuštěných staveb s rozbitými okny. Přemýšlím kde začít když vtom zaskřípají dveře budovy po mé pravici a z nich vychází tmavá postava. To je on, pomyslím si a posvítím na ni svítilnou. Když však spatřím to,co paprsek světla odhalil,málem se mi podlomí kolena. Deset metrů přede mnou stojí vysoká, kostnatá bytost se širokými rameny, hnědou kůží a obrovskýma temnýma očima. Chci řvát hrůzou ale nedostává se mi hlasu a mám co dělat abych se udržel na nohu. "Nemusím se bát, mám přece zbraň" tiše se řeknu a namířím na něj. Třesoucím se prstem mačkám spoušť PRÁSK..PRÁSK..PRÁSK..cvak..cvak.. To snad ne,bubínek je prázdný!!! Netvor na nic nečeká a dlouhými kroky běží ke mě, máchnutím ruky mi vyráží zbraň a chytá mě pod krkem.
Visím dobrý půl metr nad zemí a nedostává se mi vzduchu.
"Cos...udělal mé....setře" ptám se,netvor ale neodpovídá a tiskne můj krk ještě silněji. Cítím jak mě síly opouští... "Nevzdávej se tak rychle ty zbabělče!!!
Musíš zachránit svou sestřičku!" říkám si.Ale je příliš pozdě,můj život končí...