Trochu zvláštní chlapec

Trochu zvláštní chlapec

Seděli u večeře.Nana na chlapce nervózně hleděla.Bydlel u ní už několik týdnů,přesto si na něj nemohla zvyknout.Choval se vždy velmi zdvořile,ale něco na něm jí vadilo.Jak se na ni díval,jak mluvil!Běhal jí z něj mráz po zádech.
,,Bylo to dobré tetičko.Děkuji.“řekl měkce a mile se usmál.Nana sebou škubla,nevšiml si jí,tak se pokusila o úsměv.
,,Brambory nebudeš?“zeptala se téměř zbytečně a pohlédla na jeho talíř.Snědl všechno maso,brambor se však ani nedotkl.Ostatně jako při každém jídle po celý jeho pobyt u ní.Nikdy nejedl nic jiného.Jen maso.
Upřeně se na ni zahleděl.Uhnula pohledem,očima těkala po stole sem tam.Spokojeně se usmál.
,,Brambory mě nezasytí.To jen maso!“zašeptal.Nana vstala,začala ze stolu sklízet nádobí.Derek zůstal sedět a vyčkávavě na ni hleděl.
Panebože!
Byla to energická žena,vždy veselá a přátelská.To vše se však změnilo s příchodem Dereka.
,,Mimochodem zmizela Milka,hm,nevíš o tom náhodou něco?Všimla jsem si včera ,jak ji pozoruješ.A dnes ráno tam byl jen řetěz.Utrhnout se nemohla,to dobře víš.Byl pevný.“Ticho.Pořád se na ni díval.,,Ach,no,samozřejmě jestli jsi se s ní šel projít a ona ti utekla,tak se nebudu zlobit,jen mi to řekni,prosím.Já vím byla to jen koza,přesto….“Ticho.TIK ŤAK – zvuk hodin byl deprimující.
,,Té kozy jsem se nedotkl!Já ne!“
Konečně promluvil!
,,Neobviňuju tě já –“
,,Já vím.“zašeptal.Nejistě se usmála a zamířila do svého pokoje.,,Náušnice!“
Ne!To ne!Už je to tady.Zase!
,,V koupelně.Zapadla pod pračku!“usmíval se.Ruka jí vystřelila k uchu.Nahmatala studený kov.Úlevně vydechla.,,To druhé“Úsměv se mu rozšířil.Rozechvěle se dotkla druhého ucha.Nic.Nebyla tam!
Derek se zvedl a pomalu zamířil k ní.Nana o krok ustoupila.Zastavil,posmutněle na ni pohlédl a vztáhl k ní ruku.Jemně ji pohladil po předloktí.,,Já za to přece nemůžu!Nemůžu za to.Musíš mě mít ráda.Musíš.Máš!?“
Neodpověděla.Jen ho pevně objala.Litovala ho.Zemřela mu matka!Našel ji!V koupelně.Všude byla krev.Na zdi,na stropě,na podlaze.Rudá,tmavá krev.A on,ležel tam v kaluži krve a objímal její tělo.Obličej,vlasy,oblečení nasáklé tou odpornou tekutinou.Ležel tam a vzlykal.Nany sestra,podřízla si hrdlo.Nikdo neví proč,nikdo neví jak!Prostě to udělala.
Dereka to samozřejmě psychicky poznamenalo velice silně.Třikrát do týdne za ním docházela psycholožka Nancy.zdělila Naně,že se s takovýmto případem dlouho nesetkala,že Derek je velice zvláštní chlapec.
Skutečně zvláštní byl i vzhledově.Tmavé hnědé oči v jeho nezvykle bledém obličeji bizardně vynikaly.Bílé ostré zuby téměř zářily a černé vlasy trčely různými směry.

Stále se na ni díval.Jako by čekal,zda mu ještě odpoví.Nana mu však jen počechrala vlasy a odešla do koupelny.Nedokázala mu lhát.Sebrala náušnici.Byla pod pračkou.Když odcházela do pokoje Derek tam stále stál.Ve tmě.Nepochybovala však o tom ,že ji vidí.Že ji vidí poměrně dobře.Dělala ,že neví,že tam stále je a zavřela za sebou dveře.
Druhý den stála Nancy před Naniným domem.Hrobové ticho,které zde panovalo,ji velmi znepokojilo.Nejen to.Cestou sem našla kousek od lesa mrtvou kozu.Byla ohlodaná,rozškubaná na kusy.Její mršina byla napíchnutá na ostré větvi.
Vešla do domu.Ticho.TIK ŤAK.Dům byl potemnělý.Z koupelny vycházel proužek světla.Pomalu došla ke dveřím a třesoucí se rukou do nich strčila.Se skřípotem se otevřely.Na to ,co spatřila nikdy nezapomene!Ten obrázek se jí vryl do paměti navždy.Krev!Na stěnách,na stropě na podlaze.Derek sedící v kaluži krve.Drží si kolena,bradu má položenou v klíně!Houpe se dopředu,dozadu a tiše si pobrukuje jakousi melodii.
,,Já za to přeci nemůžu.“vzlykne a pohlédne na Nanu.Nanu s podřezaným hrdlem,doširoka otevřenýma očima,celou od krve.
,,Proč?Proč Dereku?“Hlesne Nancy zajíkavě.
,,Neměla mě ráda.Ani maminka, ani Nana.Obě se mě báli.Měli strach!Řakl mi ať to udělám.Našeptával mi!Pořád!NEUSTÁLE!Abych zabil!“šeptal a po tvářích mu stékaly slzy.
,,Kdo?“ptala se Nancy roztřeseně,přestože odpověď znala.
,,Jake!Jake .Pořád na mě mluví.Nabádá mě.Navádí.Našeptává mi.“
,,Jake neexistuje!Mluvili jsme o tom už mnohokrát Dereku!“řekla mírně a po tváři ji stekla slza.
,,On existuje!Je tady!Tady sedí!Copak ty ho nevidíš?COPAK HO NEVIDÍŠ NANCY?!“ječel a ukazoval do prázdna vedle sebe.
,,Ne Deriku.Nevidím ho.“zašeptala.