Utopená láska

Byl ponurý listopadový podvečer, když se dvacetiletý Michal vypravoval na svoji třetí schůzku s Kateřinou, se kterou se seznámil teprve nedávno. Byla štíhlá, dlouhých blond vlasů, s modrýma očima a to Michalovi imponovalo. Těšil se, že společně stráví blížíci se Vánoce. Měl dokonce pocit, že Kateřina je "tou pravou" na celý život.

Smluveným místem "M" byl tentokrát park nedaleko Michalova bydliště. Svoji vyvolenou viděl přecházet mezi stromy již z dálky. Chtěl přidat do kroku, ale náhle si uvědomil, že Katka v parku není sama. Vyčouhlý hubený mladík ji zrovna vzal kolem ramen. Michal viděl, že jeho zájem o Katku není jen tak náhodný. Zatočila se mu hlava. Tak hezky ten vztah začínal ... Prvotní lítost se však obratem změnila ve vztek.

"Co tady děláš, necháš ji být", rozběhl se s křikem k mladé dvojici. Pavel s Katkou si teprve teď všimli, že jsou v parku tři. Iniciativy se ujala Kateřina. "Víš", říkala Michalovi, "to já jen tak, nemohla jsem se rozhodnout mezi tebou a Pavlem, nezlob se, promiň".

"Tak ty se nemůžeš rozhodnout?", rozčílil se Michal. "Zapomněla jsi na všechno hezké, co jsme spolu v minulých dvou týdnech prožili? Nebo to pro tebe byla jen hra? Tak pojď, pomůžu ti!" rozčiloval se Michal. Všechno řešil rychle, s razancí sobě vlastní. Než se Katka vzpamatovala a Pavel stačil nějak zareagovat, odtáhl Michal Kateřinu k parkové fontáně. Vzal dívku do náruče a než se Katka nadála, uvědomila si, že studená špinavá voda jí prosakuje všemi svršky. Vůbec to nebylo příjemné. Opodál plavala kabelka s jejími osobními věcmi. "Snad se ti v hlavě rozsvítí," hlasitě komentoval svůj čin Michal a odcházel.

Pavel stál u fontány a hlasitě se smál. Z ledové vody musel Kateřině pomoci. Když se konečně vyškrábala na pevnou zem, zjistila, že kromě toho, že je na kost promočená, přežila koupel bez úhony. V té době již do parku přijela policie, kterou Pavel iniciativně, bez souhlasu Kateřiny, zavolal. Michalův čin byl posouzen jako přestupek.

"Ty jsi mi pěkný nápadník," hartusila po odjezdu policistů Kateřina na Pavla. "Ani ses nenamáhal mi nějak pomoci, jen ti bylo všechno k smíchu. A proč jsi vlastně volal policii, žádala jsem tě snad o to? Zesměšnil jsi mě, to jsi chtěl?" vyčítala mu. Pavel mlčel. Ve svém podvědomí však cítil, že Kateřina má trošku pravdu. Jejímu vztahu s Michalem moc nepřál a začínající lásku se mu tak podařilo dokonale překazit. Nahlas však reagoval jinak. "S Michalem jsem se nechtěl prát, nenapadlo mě, že sem za tebou přijde..." snažil se Kateřinu přesvědčit. "Alespoň nelži. Dobře jsi to věděl, říkala jsem ti přece, že se tady sejdeme a večer ti dám vědět, jak jsem se mezi vámi dvěma rozhodla," oponovala Kateřina. "Po tom, co se stalo, ale vím, že ani ty nejsi pro mne tím pravým. Seber se a běž. Já se jdu domů převléci." Katka jen stěží zadržovala slzy. Vždyť vztah s Michalem začínal tak pěkně, proč jen si ho nechala od Pavla zkazit?

Pokračování tohoto příběhu si však můžeme jen domýšlet. Okolnost, zda léčba použitá Michalem vedla ke vzkříšení vzájemného rozvíjejícího se hezkého vztahu s Kateřinou, nebo tento vztah už navždy zůstal jen "utopenou láskou", byla natrvalo i pro nás tajemstvím.