Mrtvý vrah

S rozkoší upře pohled na vanu plnou horké vody. Zachytí omamnou květinovou vůni pěny, pak nedočkavě sklouzne do té lákavé voňavé lázně. Slastně vzdychne. Z kuchyně k ní doléhá řinkot nádobí a Jesseho melodický hlas, tiše si pobrukuje jakousi melodii. Samantha se usměje, prohrábne si krátké blonďaté vlasy.
Voda náhle začne potichounku pobublávat a pěna s jemným šuměním mizet. Znenadání ji ochromí prudká bolest hlavy, není s to se hýbat, ani myslet. V hlavě se jí odvíjí děsivě realisticky působící vidiny. S očima dokořán zajede pod vodu, do nosu a úst jí okamžitě vteče ta horká – teď už to není vůbec příjemné – tekutina. Hlava jí třeští a ona to vidí.........

Jesse vběhne do koupelny, jindy nádhernou tvář s ostře řezanými rysy má zkroucenou hrůzou, vrhá se vpřed, svaly na předloktí se prudce napínají. Všude cáká voda a pak je bílo..... bílo kam jen oko dohlédne...... bolí ji z toho oči, je jí z toho zle! Ta barva je odporná!

Jak dlouho už leží pod vodou neschopna hnout jediným svalem??? Pět minut? Deset? Možná hodinu… Dlouhá doba moc dlouhá…. bez dechu… ale ona už nemusí dýchat........ už nepotřebuje...... ne.....

Vidí to seshora, vana, bílá vana a v ní tělo, kalné oči upírá přímo na ni, ale nevidí ji… ani nemůže. Ruce podél těla, noha přečnívá přes okraj, bílé rozmočené tělo v prázdné vaně a voda všude..... na zdech, stropu, podlaze...... Zmodralé rty, na pažích a krku tmavé podlitiny. Nedýchá už ne… už nepotřebuje.......

Pořád tam leží, oči nevidomě hledí k hladině, ale nevidí ji...... jen divoké děsivé vidiny. Tělo už má celé rozmočené a bledé a rty otevřené s lehkým namodralým odstínem.

A pak vejdou, lidé v uniformách, sklánějí se nad tělem, kroutí hlavami, promlouvají spolu, fotografují. Nekonečně dlouhou dobu obcházejí kolem, hledají stopy, kroutí bezradně hlavou......

Voda se najednou rozvíří, někdo ji popadne za paže a táhne ven, řve, vzlyká a mačká jí paže.... i krk. Samantha ožije, popadne ho za krk a pevně obejme, přitiskne ho ke svému tělu pod vodou. Mačká mu paže, pak i krk. Brání se jí, zuřivě sebou mrská, kope, cáká. Voda je všude, na stěnách, podlaze i stropě..... po několika minutách znehybní..... už nedýchá..... ona se vynoří z vody a zmizí.... na všechno se dívá shora… vana, bílá vana a v ní tělo, Jesse.... kalné oči upírá na ni..... na svou milovanou Samanthu.... pak vystoupí ze svého těla.... už ho nepotřebuje… dívají se spolu, Jesse a Samantha...... a pak vejdou lidé v uniformách……
„Chtěla jsem být s tebou, Jessi.... nesmíš se zlobit, že jsem tě zabila......“ Hlesne a láskyplně na něj pohlédne. On jen polkne a sleduje, jak ohledávají jeho tělo. Pak se zdráhavě pousměje. „Tenhle případ nikdy nevyřeší. Nikdy nenajdou mrtvého vraha, který vraždil.“