Sen

S mým přítelem Petrem jsem se tak procházela po ulici. Najednou nás kdosi vyzval z tomu aby jsme šli za ním že potřebuje pomoc, já taková dobrá duše a hrdinka v mých snech , kdy nikoho nenechám na holičkách, jsem šla i s Petrem podívat se co se děje. Ten člověk zašel do nějaký budovy a my za nim. Tam nás spousta lidí obklíčilo a odtrhli nás od sebe. My vyděšeni co se děje. Přelepili nás takovou lepící páskou, byla stříbrná a taková vodě odolná. Svázali nám ruce nějakým tenkým provazem, který mě hrozně škrtil zápěstí. Pak nám na pravé stehno uvázali, na suchý zip, digitální hodinky na kterým byla nastavena jedna hodina. Daly nás no bludiště, uvědomila jsem si, že už v budově určitě nebudeme. Byla tma a také byla hrozná mlha, to bludiště vypadalo jako takový vysoký, 2metrový křoví. Bylo vidět asi na 15 metrů před sebe. Hledala jsme svého přítele, když se ozval nějaký hluboký pronikavý hlas. Dával nám pokyny co máme dělat. Říkal, že se musíme najít do jedné hodiny, a když se nenajdeme tak jednoho z nás zabije. A byly jsme rozmístěni napříč, já v pravém dolním rohu, Petr v levém horním rohu. Viděla jsme se z pohledu třetí osoby... Byla jsme vyděšená tak jsme hned utíkala bludištěm najít svého přítele. Utíkala jsem jak o závod. Myslím že vylo hodně vlhko a smekali se mi nohy, takže jsme asi milionkrát upadla a nabyla si nos, nevzdávala jsem to. Snažila jsme se co nejvíce křičet, ale moc to nešlo přes tu izolepu. Pořád jsem se dívala na hodinky a koukala na konec uličky jestli neuvidím ve tmě nějaký pohyb nebo stín. Když už jsem byla opravdu na dně a nevěděla kde je, sedla jsem se na okraj té stěny z keře a plakala jak malá. Dala jsem si hlavu na skrčená kolena a chtěla být doma se svým přítelem. V tom jsem slyšela čvachtavé kroky jak se ke mě blíží. Rozhlídla jsem se z jaké strany to jde a viděla jsem Petra jak ke mě běží co mu nohy stačí. Podívala jsem se na hodinky a v tom se tam ukázala jedna hodina. Stihla jsem se podívat ještě na Petra. Viděla jsem jak na něj odněkud z nebe padá velký ocelový čtverec, který se přesně vešel do uličky, měl na jedné straně velký ocelový bodáky. Když to na něj spadlo viděla jsem jak ještě stačil pohlídnout nahoru. V tom ho ten ostrý bodák prošel lebkou, vystříkla na mě jeho krev. Slyšela jsme jak se mu zlomil vaz a jak mu ten ocelový plát drtí všechny kosti v těle. Nechtěla jsem tomu uvěřit... Nejradši bych umřela já, než abych tohle viděla na vlastní oči.