Sen na poušti

Tenhle sen mě taky pěkně vyděsil. Když jsem se probudila na poušti, v povzdálí nebylo nic vidět jen holá pustina ani tráva tam nerostla. Okolo mě byl drátěný plot jak najdete skoro u každé zahrádky, když pěstitel nemá peníze na dřevený tak tam najdete tenhle. Přede mnou byla oplocená plocha ve tvaru čtverce. Asi tak 100x100, každý metr byl jeden čtvereček vedle druhého, takže to vypadalo jako hrací plátno pro piškvorky. Na druhém konci byla moje sestra Markéta, napravo ode mě byla kamarádka Klára, a nalevo taky kamarádka Eva. Všichni ještě byla asi v jakým si kómatu jako jsem byla já. Svítilo nepříjemně slunce, asi tak kolem 40°C. Pak se holky najednou probrali, trvalo jim to než se zvedli. Chtěla jsem vykročit za nima, ale v tom mě jaký si hlas upozornil že ještě krok a vybouchnu. Samozdřejmě, že jsem nikam nešla, nejsem sebevrah. Ten mužský hlas nám říkal, že v nějakých čtverečcích jsou miny, ty jsou hodně citlivé na váhu takže jsme neměli nejmenší šanci to proběhnout. Uprostřed byla takový dřevěná bílá kaplička, možná si představíte z těch filmů jak se pod tím svatebčané většinou berou... Tak tam jsme se měli dostat aby jsme se zachránili, ale bohužel měla přežít jen jedna z nás. Hlas nám řekl, že vedle sebe máte také tři dlouhé klacky(tři pokusy) a těma si máme vyhradit cestu kterou půjdeme. Až hlas domluvil, tak jsme se ještě chvilku vzpamatovávali ze šoku. Moje tvrdohlavá sestra se hned vrhla do minového pole s klackama a šťouchala do jednotlivých políček. Nečekala jsem na nic a vrhla se do závodu. Uslyšela jsme výbuch tak jsem se podívala kdo to udělal. Sestřin první klacek se vymrštil do povětří. velký kužel ohně se tyčil do výšky. Po výbuchu zbyl jen dolíček a políčka vedle nebyla vůbec poškozená. Tím jste zjistili, že se to dá vyhrát... Druhý výbuch, přímo Kláře před obličejem. Na sucho jsem polkla a šťouchla jsem do čtverce před sebou. Výbuch jako když bouchnul Černobyl, když vám to bouchne před obličejem tak je to pěkná pecka. Další výbuchy holek už jsme moc nevnímala. Když už jsme byly skoro u cíli, zbývalo tak každý přibližně 20 metrů. Zastavila jsem se a podívala se na holky jak na tom jsou s klackama. A zjistila jsem že všichni máme jeden a jako slepci šťoucháme do písku. V tom sestře a Kláře vybouchnul poslední klacek. další případné miny prohmatávali nohou... Pak mě můj klacek taky odletěl a nevěděla jsem co mám dělat jestli zkusím přeskakovat čtverečky nebo tam jen tak stát. Viděla jsem jak Kláře výbuch rozerval celý tělo a jak jí ten oheň vymrštil do vzduchu, její bezvládné tělo spadlo a začátek. Řekla jsem si že čím blíž jsme cíly tím víc je tady min, neměli jsme šanci... Eva mezitím přišla o další svůj klacek. Evě pak doslova explodoval mozek a tělo se jí rozpůlilo vejpůl. Bylo to fakt hrozný, takový jatka jsem ještě nikdy neviděla. Jen jsem tam tak stála a byla ohromená tím co se s mými přáteli děje. Na sestru taky došlo a snad nejhůř ze všech, síla miny ji vyhodila do vzduchu a její ohořelé tělo spadlo do rohu, kde začala. Spatřila jsem jak sestra chce vstát jenže oheň ji pohltil během chvilky. Jen se zase sesunula ho rozpáleného písku. Řekla jsem si že už nemám co ztratit a že ten hnusnej parchant co tohle způsobil, že mu dal provaz nebo tak něco... Chtěla jsem to proběhnout jenže tak po třech metrech jsem začala hořet, když sem ucítila horko tak jsme se probudila. Nikomu takové sny nepřeji...